MY DADDY (Chester Bennington)

move

Jess: Táta odpoledne přišel. Přišel pár minut po tom, co jsme s Talindou dojedly oběd. "Ahojky" přišel táta vysmátý jak lečo do kuchyně, kde jsme si s Talindou povídaly. "Ahoj" Talinda mu úsměv opětovala. Přišel ji obejmout. Bylo to tak krásný a přirozený. Tohle moji adoptivní rodiče nedělali. Zvláštní. "Tak co, budeme dneska stěhovat? Domluvil jsem se s Mikeym, že nám pomůže. Přijede tak za 15 minut. Půjdu si dát sprchu, najím se a pojedeme?" vypadal hrozně moc šťastně. Bylo to moc pěkné od něj. "Já souhlasím" podívala se na mě Talinda. "Já taky" usmála jsem se na ně. Táta odešel nahoru a Talinda šla poklidit po obědě. Říkala jsem si, jaký to bude pro mé rodiče. Adoptivní myslím. Snad jim to nebude tak moc vadit a nebude je to mrzet.

Skoro přesně po 15 minutách tady byl Mike a netrpělivě klepal a zvonil. Talinda s tátou to asi neslyšeli. Šla jsem tedy otevřít já. Byla jsem nervózní, Mikea uvidím podruhé za svůj život. Otevřela jsem dveře a Mike na mě koukal jako na ducha. Asi nevěděl, že jsem tady strávila noc. "Ahoj, máš doma tátu?" zeptal se hodně nervózně. "Dobrý den, jo je tady. Asi pojďte dál" proč mu sakra vykám? Táta s Talindou mezitím byli už dole. "Ahoj Mikey, jak se máš?" zeptala se ho Talinda. "Dobře, co ty?" přišlo mi to jako klasická konverzace na messengeru. "Tak můžeme vyrazit?" táta byl asi už dost nedočkavý.

Přijeli jsme k domu mých adoptivních rodičů. Zaklepala jsem na dveře, i když jsem měla klíče. Otevřela mi máma. "Ahoj" vypadala naštvaně. To nebude dobrý, to fakt ne. "Ahoj" viděla jsem jak jsou u nás na chodbě pohozené nějaké černé pytle. "Tady jsem ti nachystala tvé věci z tvého pokoje. Doufám že se u pana Benningtona budeš mít dobře, dopřeje ti konečně to, co my jsme nemohli." tohle se mi nelíbilo. Ona už s tím mým stěhováním počítala. "Nahoře je ještě nábytek, kdybys ho chtěla." byla na mě pěkně zlá a hnusná. "Dobře, děkuji mami.. "Tati mohl bys mi s tím pomoct prosím?" a v tu chvíli přišli všichni tři do domu mých adoptivních rodičů. "Tu postel chceš odvést k nám, nebo si necháš t co tam je?" asi těžké rozhodování. Nechci vypadat jako rozmazlený fracek, co si ničeho neváží. "Můžu si nechat tuhle svojí prosím?" bylo mi tak neskutečně trapně. "Samozřejmě že ano." usmál se, asi pochopil z mojí totiny hlasu o co mi jde a nad čím přemýšlím. "Mikey, pomůžeš mi to rozložit prosím?". Mike na něj jen kývl a pomohl. Moje adoptivní matka jen tak stála, opřená o futra dveří a koukala na nás. Ani ji nenapadlo, nám nějak pomoct. Zřejmě  jsem ji hodně urazila, že se stěhuji. A to přitom za mě rozhodla, že u něj budu bydlet. Ale už na to asi zapomněla, možná je to nedůležitá věc. Pro ni možná ano, ale pro mne je to dost velký krok. Věřím, že budu mít lepší život teď.

Po pár hodinách jsme skončili a odvezli jsme všechny mé věcik Benningtonovým domů. Ještě ten večer co jsme se vrátili, jsem si chtěla co nejvíc věcí vybalit, ať toho další den nemám moc.

Doufám, že začne můj nový začátek. Těším se na něk. Chytnu ho za pačesy a nepustím. Budu si každý den užívat co nejvíc. Jeden rodič je pryč, ale jeden tady zůstavá. Postará se o mě. Bude mi dávat lásku, já mu za to budu vděčná celý svůj dlouhý život.

další část je zde. snad se líbí, dávala jsem ji dokupy docela dlouho. enjoy<3