MY DADDY (Chester Bennington)

Chci jí zpátky

Z POHLEDU CHESTERA:
Když jsem jí dopoveděl celý příběh z doby kdy se narodila, jen se mi pořád dívala do očí. Měla oči jako já. Je krásná jako její matka. "Nikdy bych nevěřil že splodím tak krásnou první dcerku." snažil jsem se prolomit ticho, ale moc se mi to nedařilo, jelikož byla zaseknutá ve Svých myšlenkách. Asi se snažila dát si dohromady co jsem jí právě řekl. Nevypadala moc nadšeně. "Jsi v pohodě Jess?" natáhl jsem k ní ruku. "Jo jsem, jen tomu moc nevěřím." pousmála se na mě. "Rád bych tě představil Talindě a dětem, souhlasíš?" podíval jsem se jí do očí. "Ano, klidně ano." má tak neskutečně krásný úsměv že to nejde popsat slovy. Zvedl jsem se jako první od stolu a šel zaplatit. Potom jsem čekal až se zvedne Jess, ať jí můžu odvést k sobě domů. Vypadala trochu vystrašeně. "Jess, zlato jsi v pořádku? Stalo se něco?" zastavil jsem se venku přímo před kavárnou. Podívala se na mě a řekla "Máma mi psala" ukapla ji slza. Slza, která vypadala jako ticho před bouří. "Jestli má o tebe strach, odvezu tě domů." snažil jsem se na ní zapůsobit aspoň trochu jako starostlivý táta, ale o odjezdu asi neslyšela moc ráda. "Ne nechci, ať se staví na hlavu" odpověděla mi s jistotou v očích. Překvapilo mne to. Nečekal jsem od ní takovou reakci. Má tuhý kořínek holka jedna.

Do pěti minut jsme vyjeli z centra. Divím se, že jsme vůbec z centra LA vyjeli. Ulice jsou moc krásné ale stejné. Když jsme dojeli ke mně domů podíval jsem se na Jess, vypadala vyděšeně. Z hluboka se nadechla a podívala se mi do očí, ale v těch jejích krásných očí se objevil strach. "Nemusíš se mě bát, mám rodinu a jsem vcelku spokojený takže nejsem žádný sériový vrah" snažil jsem se jí rozveselit a tak jsem vtipkoval. Mike by se válel po zemi, ale neznal jsem její smysl pro humor, takže jsem moc nevěděl co si můžu a nemůžu dovolit. Zase jí ukápla ta jedna slza. "Mám strach že mě představíš své rodině, odvezeš mě domů a tím to pro tebe skončí." rozplakala se na celou čáru. "To se nestane, neboj se" jí jsem řekl ať se nebojí, ale já se bojím že ona má pravdu. Obejmul jsem jí a zeptal se jestli půjdeme dovnitř. Souhlasila.

Vešli jsme do domu. Vyzul jsem si boty a ona mne napodobila. V tu chvíli se k nám rozběhl náš pes Bruiser. Vzal jsem si ho do rukou a pobídl Jess ať si ho pohladí. Byla ráda, asi má ráda psy, nebo v to doufám. "Pojď představím tě rodině" ukázal jsem jí rukou kudy má jít. Šli jsme za hlukem, který se ozýval z kuchyně. Tam jsme našli Talindu, Tylera a moje dvě krásné malé princezničky. Talinda nás zaregistrovala a přišla mě obejmout. "Já nevěděla že budeme mít hosty." řekla to, protože na sobě měla tepláky a obyčejné bílé tílko. "To já se omlouvám, neměla bych vás tady rušit, Chestere, odvezeš mě prosím domů?" usmála se na mě.
Pohled Jess:
Viděla jsem jak jsou spolu šťastní. Připadala jsem si tam nechtěná. "Takhle jsem to nemyslela Jess, já jen že vypadám hrozně" řekla mi Talinda a upravila si vlasy. Po tomhle jsem se cítila lépe.

Asi po čtyřech hodinách jsem usoudila, že by bylo už fajn jet domů. Jeho rodina je moc úžasná. S Tylerem se moc dobře povídá. Holčičky jsou moc roztomilé a Talinda je pro ně úžasná máma. "Tati, teda Chestere, odvezl bys mě už prosím domů?" červenala jsem se po této větě jako rajče. Chester se jen usmál a kladně mi odpověděl na mou otázku. Rozloučila jsem se s celou Benningtonovou rodinou a šla si obout boty. Vyšla jsem před dům a šla čekat k Chazzyho autu. Chester asi po dvou minutách přišel. Odemkl auto a mohli jsme nastoupit a vyjet směr můj dům.
Po pár minutách jsme tam dojeli. "Jsem rád že jsem s tebou mohl strávit odpoledne, moc jsem si to užil." usmál se na mne a já se s ním rozloučila. "Ozvu se ti". Vystoupila jsem z auta a přemýšlela nad tou lží, co vypustil z úst. Znělo to jako když se ucházíte o novou práci, uděláte špatný dojem na šéfa a on vám s ironickým úsměvem poví "My se vám ještě ozveme". No, já měla svůj názor jasný. Je to úžasný člověk, ale má svou rodinu a spokojený život ale já v té jeho pohádce nejsem. Přišla jsem domů, vyzula jsem si boty a šla nahoru do svého pokoje. Musela jsem být potichu, protože jsem nevěděla kdo všechno spí. Vzala jsem si z postele pyžamo a šla do koupelny. Po uvolňující sprše jsem si šla lehnout. Usla jsem zřejmě po pár minutách

Pohled Chestera:
Přijel jsem zpět domů a šel si lehnout ke své nádherné ženě do ložnice. "Je úžasná že?" podívala se na mě Talinda. "Jsem rád že se ti líbí" políbil jsem jí. "Co kdyby sis jí vzal do péče?" napadlo Talindu a mně to přišel jako skvělý nápad. "Chci jí zpátky, ale musím na ní ještě pomalu" po této větě jsme oba usli.

Je to zase dlouhé, já vím. Ale snad se vám to líbí. Můžete klidně napsat váš názor do komentářů. Love u all❤❤