MY DADDY (Chester Bennington)

To, co ty nikdy nepoznáš

Chester: Proč si má hlava myslí, že se mnou Jess nechce mít nic společného? Třeba je to pravda... Ale proč? Já chápu, že jsem se o ní celý její život nestaral a nezajímal, ale přece se teď snažím a chci s ní trávit čas. Protože je to má dcera. Abyste si nemsysleli, tak její matku jsem opravdu miloval. Nebyl to jen sex na jednu noc. Byl jsem s ní docela dlouho. A vážně jsem jí miloval. I přesto jsem byl pořád v manželství. Jenomže, to by nesměl přijít pan vážený Mike Shinoda a všechno posrat. Už dávno jsem mu to odpustil, ale v té době jsem na něj byl tak neskutečně naštvaný, že jsem s ním nemohl být ani ve stejné místnosti. Ptáte se, jak jsme to udělali s koncerty v té době? Na podiu je rozšířený prostor, takže nebyl problém se od něj držet co nejdál. Teď zpět k současnosti. Co když si tohle všechno namlouvá jen mé ego a opavdu se o ní starat nechci? Život celebrity je docela težký v jedné oblasti, snažíte se pořád být dokonalí. Proto je potom nejtežší přiznat nevěru nebo utajené dítě, když na to příjdou novináři.

Jess: Už nám konečně skončila škola. Rychle domů. Nehodlám se s nikým dneska loučit a koukat na pohledy jiných. Stejně mě nikdy nezajímaly. Šla jsem cestou, kterou chodím pokaždé pokud mě někdo nevyzvedne z té cvokárny. Všichni milujeme děsně moc školu, alespoň se to snažíme nalhat rodičům. Jedna z takových nepříjemných uliček se právě nacházela přede mnou. Nádech. Výdech. Pojď. Někdo by čekal, že potkáte nějakého vraha či únosce. Já potkala Chesterovu manželku. Počkat koho? Co tady ksakru dělá Talinda Bennington? Proč stojí před mými špinavými fialovýma Converskama? A proč se na mě tak dívá? Co po mě chce? Já s nikým nechci mluvit. "Ahoj Jess, máš pět minut?" myslí dvě hodiny stravených v jejích přepychovém palaci a otazkami na mámu a mé dětství? Ne díky. "Co potřebuješ? Myslím že jako dospělá žena jsi na tomto světě déle a tak se na rady nemusíš ptát třinácti-leté holky." to bylo dobrý Jessico. "Jestli mě omluvíš Talindo, musím domů. U nás doma to nevypadá tak růžově jako u vás, takže musím. Měj se a pozdravuj všechny." Chtěla jsem odejít, ale její silný stisk  na mé ruce mě zadržel. "Právě že poslední dobou to u nás taky není růžové. Táta se kvůli tobě hodně trápí. měla bys s ním promluvit." Tím chce říct, že je dospělá a nedokáže si poradit se svým manželem? A prosí o to malou holku? Kde to žiju? " Ehm.. Jak to říct... Mám trochu zákaz se s panem Benningtonem stýkat. To víš, rodiče si nenechají srát na hlavu. Co je mu?" Vážně si ji teď ukázala, že máš o něj zájem? Ta naivita z tebe nespadla? Ty jsi ale idiot. "Pořád o tobě mluví, pořád nad tebou přemýšlí." Ty umíš číst myšlenky? Ty jsi superžena? "Prosím pomož mu. je už zoufalý a já se na něj nedokážu takhle dívat." Tak se na něj nedívej? "Proč to po mě žádáš? Všichni se mi smáli za jednu věc. Za to že moje rodina je totalně na nic. Jsem adoptovaná, doposud jsem nevěděla kdo je můj táta a moje máma je a není alkoholička. Oblíbená věta mých spolůžáků? To, co ty nikdy nepoznáš, je být pravým dítětem ve spokojené rodině."Dokončila jsem svůj projev a než se Talinda sotva nadechla, odešla jsem domů.

Taaak, je tady další kapitola. Pro mě je docela krátká a o ničem, ale snažila jsem se slepit tuhle patlanici dohromady a zalepit tím mou absenci tady. Tak snad se líbí. Enjoy life<3