MY DADDY (Chester Bennington)

Confused

Jess:
Ráno jsem se probudila jako každý normální člověk. Cítila jsem se docela divně. Jsem zvědavá, co se stane, až teď půjdu dolů do kuchyně na snídani a uvidí mě máma. Trochu se toho i bojím. Jsem zmatená z této celé situace. Třeba bych Chesterovi měla dát ještě jednu šanci. Znám ho dneska třetí den v podstatě. No nic, je čas vstát a čelit dnešním problémům.
Oblékla jsem se do černých kalhot a bílého trička. Šla jsem do koupelny, kde jsem si zatím stáhla vlasy jen do culíku. Následně jsem sešla schody dolů a zamířila do kuchyně. Tam mě čekal jen mamčin vražedný pohled na mou osobu. Už to začíná, pondělí lépe nemohlo začít. To bude týden. "Posaď se mladá dámo" volala na mne máma. Koukala jsem se do podlahy a nevěřili byste jak je plovoucí podlaha zajímavá. Couravým krokem jsem se snažila dojít do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a máma přede mě položila talíř se snídaní. "Můžeš mi vysvětlit, proč si mi včera nebrala telefon? Měli jsme o tebe strach. Kdyby se ti něco stalo tak ten člověk..." v tu chvíli jsem věděla o kom mluví a měla jsem potřebu se ho zastat. "Ten člověk je můj táta a má jméno!" zařvala jsem po ní. "Ano, to má jméno, ale není to tvůj táta. Kdo myslíš, že tě vychovává od tvých šesti let? Hm? Kdyby se ti něco stalo, nebudou volat jemu, ale nám. On není tvůj zákonný zástupce. A doufám, že taky nikdy nebude" podívala se mi dlouze do očí. Byla v nich vidět nenávist vůči mě. "Ale stejně jednou bude a vy dva tomu nijak nezabráníte!" podívala jsem se na oba své rodiče. Odsunula jsem talíř a utekla jsem nahoru do koupelny, kde jsem se zamkla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a říkala jsem si "co si chceš dokázat? On ti neřekl že tě chce do péče". A taky možná ani nechce. Už přestávám pobírat, co je skutečné a co jsou jen mé představy a myšlenky. Přeji si ty dny, kdy mi bylo pět a byla jsem ještě se svou biologickou mámou. Honila se mi hlavou jedna vzpomínka... S mámou jsme si zalezly k ní do postele a tam jsme se válely celé hodiny. Jen jsme si hrály a nic nás nerušilo a netrápilo. Byly jsme tam jedna pro druhou, jen má malá osoba a má milovaná maminka....
Když jsem se vrátila zpět ze svých vzpomínek, slyšela jsem jen rozčílenou mámu jak buší na dveře od koupelny, ve které jsem byla asi dlouho. Umyla jsem se a vyšla z koupelny. Šla jsem do pokoje vzít si batoh. Ani jsem nebyla připravená na odjezd do školy. Ne tak že bych neměla úkoly nebo tak něco. Bála jsem se tam jít. Ale nebyl absolutně žádný důvod mých obav.

Vystoupila jsem z auta, ve kterém bylo během cesty do školy nehorázně trapné ticho. Jsou hodně naštvaní. Stála jsem na chodníku a koukala na velkou budovu. Na školu. Koukala jsem také na lidi, kteří se bavili ve skupinkách, přijížděli na kolech nebo skateboardech. Nebo přicházeli po bocích svých milovaných protějšků. Jo, to bych si asi taky nechala líbit. Z ničeho nic mi před obličejem zamávala Emyina ruka. "Co tu tak stojíš bambulo?" usmívala se na mě, ona měla aspoň důvod k úsměvu. "Čekáš tady na mě?" zeptala se a já nevěděla co odpovědět. "Ano" jediné co ze mě vypadlo i s tím falešným úsměvem. "Tak pojďme, ať to máme za sebou" vydala jsem se k naší škole.

Pohled Chazze:
Probudil jsem se s docela dobrou náladou, tak uvidíme co se dnes stane. Neměl jsem absolutně žádný pojem o čase, jen vím, že mé děti a má krásná žena nebyli doma. Sešel jsem schody dolů a zamířil si to ke kuchyni. Vzal jsem si ze skříňky svůj oblíbený hrnek a nalil si do něj kávu. Přemýšlel jsem, jestli mám napsat Jess, ale asi bude ve škole a nebude mít čas. Stejně jsem jí jako tvrdohlavý člověk napsal. "Ahoj Jess, napadlo mě jestli bychom spolu dnes nemohli zase strávit odpoledne. Mohl bych tě vyzvednout po škole." dopsal jsem zprávu a odeslal ji. Uvidíme...

Jess:
V hodině matematiky mi zabrněl telefon. Vytáhla jsem ho a podivala se, co se stalo. Chester mi napsal... Aha... No... Tak jo. Odepíšu mu. Tak moc jsem se soustředila na psaní zprávy, že jsem si nevšimla že přede mnou stojí naše matikářka. "Neruším tě svým výkladem Jessico?" měla jsem sto chutí jí odpovědět že ano, ale opravdu nepotřebuji, aby moji rodiče zešíleli z toho, jak se poslední dobou chová jejich dcera. Naštěstí než se stačila paní učitelka sotva nadechnout, zvonilo. Takhle rychle jsem ještě ze třídy neodešla. Myslím si, že jsem byla rychlejší než zvuk a světlo dohromady. Napsala jsem Chesterovi že teď moc nemám zájem o jeho společnost tak ať se nezlobí. Mrzí mě to, ale musím si to srovnat v hlavě....

Chazz:
Z její zprávy jsem měl moc pocitů v sobě, ale nejvíc jsem byl asi zmatený.

A tady to prozatím končí. Myslela jsem si že budu přes prázdniny více psát, ale skutek utek. No snad se vám kapitola líbí. Ještě mi do komentářů napište, jak jste prožívali 20. červenec. Užijte si zbytek prázdnin
Love u all❤❤