Learn to love again

Záhadná postava

Pohled Honzy:

Probudil jsem se přitulený k Markovi. Jen co jsem si to uvědomil, tak jsem se od něj odtáhl. ,, Nemusíš se odtahovat." Otevřel svoje studánkově modré oči ve kterých bych se zanedlouho určitě utopil. Zavrtěl jsem hlavou nad svými myšlenkami, zvedl se a začal se oblíkat. ,, Děkuju za pomoc ale měl bych jít, jednou se tam musím vrátit." ,, Počkej pojedu s tebou." ,,Ne to je dobrý.." ,,Tak hele nemůžu mít jistotu, že tě nechytne amok a nebudeš se chtít zabít, takže půjdu s tebou stejně tě mám za úkol hlídat." Vím, že mu to stejně nevymluvím.  Odvezl mě domů, kde jsem hned zamířil do ložnice, popadl jsem první Michalovu košili a přivoněl si k ní. ,, Miluju tě." Zašeptal jsem do jeho košile. Několik neposedných slz mi začalo stékat po tváři.  ,, Proč, proč se to muselo stát?" Ucítil jsem Markovi ruce na svých ramenou. Otočil jsem se a objal ho. Přistihl jsem se, jak si čichám k jeho kolínské, voní vážně nádherně. Jsem rád, že je tak tvrdohlavý, asi bych nezvládl být tu sám...

Pohled Marka:

Je mi Honzy tak líto, přál bych si abych mu mohl nějak pomoc. Zmírnit tu bolest. Bohužel jediné co můžu udělat, je být tu pro něj. ,, Miluju tě." Šeptal do košile, kterou svíral v rukou.
,, Proč, proč se to muselo stát?" Položil jsem mu ruce na ramena a on mě objal. To je jediné co můžu dělat, ukázat mu, že jsem tady pro něj. Jak si tak stojíme v objetí, podívám se z okna a venku zahlédnu postavu. Postava popojde o něco blíž a já rozpoznávám klučičí rysy, které jsou až moc podobné..to je nesmysl to určitě není on. Zdá se mi jako by se ten člověk usmál a pak zmizel ve tmě. Moje mysl si se mnou zahrává, jelikož je vyloučené, aby to byl on když je mrtvý...

Kdo byl ten neznámý za oknem a proč tam vůbec byl? Co se bude dít mezi Honzou a Markem?