Learn to love again

Stačí jedno slovíčko

Pohled Honzy:

,,Copak něco sis... zapomněl?" Ve dveřích ovšem nestál Marek ale Michal. Díval jsem se na něj jako na blázna. Nepočítal jsem s tím, že ho ještě uvidím. Rozhodně po tom jeho posledním dopisu. ,, Pustíš mě dál?" V tuhle chvíli jsem si to neuvědomil ale jeho otázka skutečně zněla: pustíš mě do svého srdce? ,, Pojď dál." ,, Myslel jsem si, že mi zabouchneš dveře před nosem." ,, Já myslel, že už tě nikdy neuvidím." ,, Taky jsi neměl, neměl bych tu teď vůbec být ale už zase jsem porušil vlastní pravidlo." Skoro jsem zapomněl, jak náš vztah vlastně začal ale tahle věta mi to připoměla. Musím přiznat, že mi to docela chybí ale to nahlas nebudu schopen nikdy říct. Tedy pokud se na to Míša nezeptá, jelikož jemu neodolám, nikdy jsem to nedokázal, tak pochybuju že to zvládnu teď. Vždycky nade mnou měl určitou moc. ,, Co tady vůbec děláš, proč si přišel, proč teď?" ,, Protože jsi mi chyběl, protože po tobě toužím, protože tě chci a protože tě miluju." S každým důvodem popošel o krok blíž ke mě. Nevěděl jsem jak reagovat, co na to mám říct. Moje pocity se míchali, rvali se mezi sebou. V tuhle chvíli jsem nevěděl co přesně cítím, co chci a nechci, byl jsem ztracen...

Pohled Michala:

Rozhodil jsem ho i po takové době ho dokážu rozhodit. Nasadil jsem svůj nejsvůdnější úsměv a přišel ještě o kus blíž. Byl jsem na něm skoro nalepený, jednu ruku jsem mu položil na bok a druhou ho hladil po tváři. Viděl jsem tu touhu v jeho očích ale zároveň tam byla i nejistota. ,, Víš jak mě zastavit." Zašeptal jsem mu do ucha a skousl mu lalůček. Začal jsem mu líbat krk, nemá ani tušení jak moc mi chyběl. Od krku jsem se vrhl na jeho rty. Líbal jsem ho tak vášnivě, jako snad ještě nikdy. Najednou mě odstrčil. ,, Nemůžu.. nechci Marka podvést." Přirazil jsem ho ke zdi a ruce mu pevně držel nad hlavou. ,,Tak mě zastav, víš že zastavit mě můžeš jen jediným slovíčkem. Jestli tohle nechceš tak ho řekni.. řekni ho jinak.." vrátil jsem se k líbání jeho krku a k těm jeho dokonalým rtům. Vím, že moc dobře ví co má říct ale neříká to. Líbal jsem ho a rukou jsem mu jezdil po stehně a chvilkami jsem zajel i výš. Tlumeně vzdychal do polibku. Ten slabý hlas v hlavě co mi říkal, že je to špatné, že bych měl přestat. Že Marek je můj kamarád jsem zahnal hluboko do pozadí. Jestli mě nezastaví Honza tak já sám sebe rozhodně zastavovat nebudu...

Michal je opět na scéně a hned se nám to zvrtlo. Zastaví ho nakonec Honza? A když ne jaké důsledky to bude mít?