Learn to love again

Poslední vzkaz

Pohled Michala:

Jsem si naprosto jistý, že potom co si přečte tu mojí rádoby báseň, dojde mu kdo jsem. Dojde mu, že jsem stále naživu..a pokazí to jeho začínají vztah s Markem. To nesmím dopustit. Přesto, že bych s ním chtěl zase být, zase ho mít u sebe. Držet ho v objetí. Stalo se to, co jsem si pro něho přál. Zamiloval se nebo se zamilovává a já mu nehodlám stát v cestě. Při psaní posledního vzkazu, který ode mě dostane mi steklo po tváři pár slz. Naposledy jdu kolem našeho domu a házím kámen s papírkem na jeho okno. Hned jakmile kámen přijde do kontaktu se sklem Honza je u okna vidí mě. Jen se smutně usměju, otočím se a odcházím. Slyším jak otevírá okno a křičí na mě. ,, Míšo stůj, vím že jsi to ty. Neodcházej ode mě prosím, nepouštěj mě." Slzy mi strkají po tváři a smutek každým mým krokem od něho jen sílí. Neodvážím se otočit, vím že kdybych to udělal, rozběhl bych se za ním a už bych nikdy neodešel. Zaslouží si být šťastný, ikdyž to nebude se mnou...

Pohled Honzy:

Slyšel jsem, jak mi něco ťuklo do okna, rychle jsem tam běžel a viděl ho. Usmál se na mě a pomalu odcházel. Proč, proč odchází? Otevřel jsem okno a zakřičel  ,, Míšo stůj, vím že jsi to ty. Neodcházej ode mě prosím, nepouštěj mě." Věděl jsem, že mě slyší i tak se ale ani neotočil a šel dál. Chtělo se mi brečet, proč se mnou už nechce být? Podíval jsem se na papírek, vzal ho do ruky a zavřel okno. Chvíli jsem měl nutkání ho roztrhat na kousky, jako to on udělal s mým srdcem ale přeci jen jsem si to přečetl.

Tímto se s tebou Honzo loučím.
Ty zamiloval ses znovu.
To je konec našeho příběhu.
Po tomhle ze života ti navždy zmizím.
Můžeš mě za to nenávidět, proklínat.
Já však tě navždy budu milovat. 💕

Nemohl jsem dál zadržovat slzy, prostě jsem začal brečet jako malé dítě. Potřebuju ho, potřebuju ho u sebe hned teď. Potřebuju Marka...

Tak tohle je zřejmě poslední část tenhle týden ikdyž možná ne. Každopádně do příštího týdne minimálně nebudou části vycházet každý den. Snad to chápete ❤️