Learn to love again

Nemyslím si, že se vrátím

Pohled Honzy:

Vzbudil jsem se v Michalovém objetí. Zavřel jsem oči a vdechoval jeho vůni. Co už ale nikdo vědět nemusí je, že když jsem to udělal, před očima se mi objevil Marek. Tak rád bych to s ním napravil, jenže na to už je pozdě. Zavibroval mi mobil, natáhl jsem se pro něj a když jsem viděl od koho mi přišla zpráva, musel jsem se usmát. Píše mi Marek.

M: Ahoj... vím, že se mnou nejspíš nemáš zájem mluvit ale chtěl bych tě vidět. Jsou tu věci, které by jsme asi měli probrat.

H: Rád tě uvidím, už tě pustili?

M: Jo můžeš přijít ke mě domů?

H: jasně tak kolem čtvrtý tam budu 💕

Nemohl jsem si s tím srdíčkem pomoct. Vstal jsem a začal se oblékat.
,,Kam tak spěcháš?"
,, Musím jít... Michale já... Marek si chce promluvit a..."
,, Jasně... byla tu někdy možnost, že by si ho nechtěl zpátky?"
Mlčel jsem, nevěděl jsem co mu na to odpovědět. Jeden pohled do jeho očí a věděl jsem, že on odpověď zná.
,,Klidně si za ním běž ale jestli se ještě jednou objevíš u mých dveří, tak už tě odtud nepustím. Už tě nenechám od sebe odejít, rozumíš?"
,,Nemyslím si, že se vrátím."
Naposledy jsem ho políbil a téměř vyběhl ven, kde jsem nasedl do auta a jel za Markem...

Pohled Marka:

Pár minut před čtvrtou jsem uslyšel zvonek. Otevřel jsem a ve dveřích stál poměrně nervózní Honza.
,,Pojď dál, dáš si něco?"
,,Ne to je dobrý."
,,To jak jsem tě tenkrát vyhodil. Přehnal jsem to. Měli jsme si o tom promluvit."
,,Chápu proč si tak reagoval. Ublížil jsem ti, zasloužil jsem si to."
,, Chyběl jsi mi, víš to? Několikrát už jsem ti chtěl zavolat nebo za tebou přijet. Neměl jsem odvahu, navíc předpokládám, že s Michalem..."
,,Je to minulost, chci zkusit napravit to, co jsem zničil. Chci zkusit napravit nás."
,,To já taky."
Podíval jsem se mu do očí. Risknu to. Pomyslel jsem si a políbil ho...

Vypadá to, že se mám vrací MeweX. Známá to konec pro Michala? Vyhovuje vám část po stylistické stránce? Nebo se mám vrátit k tomu, jak jsem psala do teď?