Learn to love again

Osudná rychlost

Pohled Honzy:

Tohle není dobrý, jsme tu všichni tři můžu se jenom modlit, že Marek nic neviděl ani neslyšel. Což je vysoce nepravděpodobné. ,,Co všechno si slyšel?" ,, Nezáleží tolik na tom co jsem slyšel, jako na tom co jsem viděl. A já blb si myslel, že mám šanci ale Michal je prostě Michal že?" ,,Marku prosím, nech mě to vysvětlit." ,,Co mi chceš vysvětlovat? To že pořád chceš jeho, chápu to věř mi. Jedna rada, nedávej člověku falešnou naději, když víš že k němu necítíš to co on k tobě." Ten pohled.. plný zklamaní a bolesti, nikdy na to nezapomenu. Nezapomenu, jak moc pohrdání a znechucení v tom pohledu bylo. Neměl jsem odvahu říct cokoliv dalšího, prostě jsem jenom sledoval jak odchází. Michal mi položil ruku na rameno ale já mu jí setřásl a vešel do domu, samozřejmě s pořádným prásknutím dveří. Teď nemám náladu ani na Michala...

Pohled Marka:

Rychle jsem nastoupil do auta a dojel domů. Tam jsem se moc dlouho neudržel, jen jsem se převlékl a jel se projet na motorce. Všechno bylo fajn, dokud jsem nezačal myslet na Honzu a na to co se dneska stalo. Rychlá jízda mi většinou dá pocit volnosti a uvolnění, kdybych věděl že dnes mi bude osudnou. Jezdil jsem a v hlavě měl jen Honzu. Jel jsem tak rychle, že jsem nestihl na auto vyjíždějící ze zatáčky a věděl jsem ,že kolize je nevyhnutelná. Pamatuju si prudký náraz, silnou bolest a pak už nic...

Jak vážná je Markova nehoda? Přežije a jestli ano bude to bez následků? Co s Honzou udělá pocit viny?