Ztracená dvojka

14.Cože?!

A viděla jsem ředitele táborů ,Erika a jeho partu. Ředitel jim dával prachy a hodně snad i něco kolem sto tisíc, byla jsem v šoku. Co se to děje? Otázala jsem se sama sebe. Nechci se do ničeho plést. Když jsem si tuhle větu pár krát zvopakovala pomalu jsem se odplížila od místa kde se vše konalo. Neudělala jsem a ni jeden zvuk což je divné ,ale moc jsem to neřešila. Když už jsem byla z dohledu běžela jsem. Ale samozdřejmě stratila jsem se. Byla jsem u prostřed ničeho. ,,Co jen budu dělat" řekla jsem smutně. Mobil nemám ani nic co by mi pomohlo se dostat ven. A ve škole jsem nedávala pozor tak jsem nevěděla podle čeho se mam řídit. Po mém dlouhodobém mřemýšlení jsem se rozhodla jít rovně buť se stratím a nebo budu úplně v p*****. Šla jsem pořád rovně ,ale někdy se mi to zdálo že jdu pořád do kolečka.
...
Už ubyli minuty a já se sté šlamastiky nedostala. Dokud jsem neuslyšela zvuky. Rychle jsem se schovala za strom a koukala se kdo by to mohl být. Ale kdo jiný než Erik v tuhle chvíli jsem byla ráda možná mi i pomůže ,ale to sotva když má mozek jako vlašský ořech.Když už byl blízko vyskočila jsem od stromu a málem Erikovi přihodila infarkt.
,, Chceš mě zabít"křikl na mě.
,,Jo chci ,ale to je teď jedno stratila  jsem se stratila pomůžeš mi"vykoktala jsem ze sebe. Ten se jen usmál a vytáhl si z kapsy cigaretu a zapalovač. ,, Chceš" zeptal se mě a podal mi ji. Já jsem jen zakroutila hlavou. ,,Nekouřim" řekla jsem a dala mu jí spět. Ten jen nad demnou zakroutil hlavou a šel rovně a já za ním. Když už jsme byli zkoro u tábora zeptal se jestli ho budu doučovat byla do docela divná chvilka ,ale já přikývla a sedla si na lavičku a čekala na Erika který si šel pro učebnici. Když se hned vrátil sedl si vedle mě a já začala vysvětlovat.
...
,, Tak příště"řekl  a vstal z lavičky a odešel. Když jsem i já chtěla odejít všimla jsem si jak si tu zapomněl učebnici jak originální . Rychle jsem ji vzala a šle ke klučičím chatkaám. A slyšela jsem hrozné věci. ,, Už jsi ho zabil"zaptal se Erik jednoho kluka ten jen odpověděl ,,ano" a začal se smát.(psychouši)
Já jsem teď váhala jestli mu tu učebnici dám zítra nebo dneska ,ale já si samozdřejmě vybrala tu nebezpečnou část. Ale třeba to je jen prank. (Doufám)
Zaťukala jsem na dřevěné dveře a čekala až mi někdo ozevře. Po chvilce otevřel nějaký kluk a zasičel na mě ,,co chceš". Jediný co jsem ze sebe vymáčkla byla tato rychlá odpověď ,,tady nesu Erikovi učebnici" když jsem to dořekla a byla na odchodu  ten kluk mě zastavil tím že mě chytl za zápěstí. Já jsem jen na něj koukala a hned sebou trhla a běžela k chatkám. Rychle jsem otevřela a spadla na kolena a začala bréčet vůbec jsem nevěděla co se stalo. Když jsem si všimla holek tak...?
Tákže tady je další část. Je tu spoustu chyb protože jsem ve spěchu ,ale budu se snažit to vše napravit. Zatím papa.🍍🍍😛