Ztracená dvojka

25.

A viděla tu samou osobu které jednou stála před moji chatkou na táboře. Zalapala jsem po dechu a pak si rychle zakrila ústa. Snažila jsem se být potichu . Ta osoba z maskou přes polovinu obličeje hleděla do kukátka jako kdyby věděla že tam nehybně stojím. Přála jsem si aby odešla a nechala mě pro zbytek mého života být.  Potichounku jsem se odplížila ode dveří. Nevěděla jsem čeho může být tento člověk schopen tak jsem radši šla co nejdál . Když jsem tohle jednou říkala Erikovi nebyl nadšený. Byl spíše viděšený. Po schodech jsem šla do svého pokoje a zamkla dveře. Zamkla jsem i okno a sedla si na postel. Mobil jsem si vzala kdybych musela zavolat policii či Erikovi. Po chvíli jsem znovu slyšela zvonění. Minuty se zdály být dlouhé jako hodiny. Obývali minuty a zvonění ustálo. Po celém domě bylo ticho. Bylo slyšet pouhé mé dýchání. Sedla jsem si na postel a podívala se na budík ukazoval 6 večer a Erik nikde. Rozhodla jsem se že tu nebudu vysedávat a půjdu zkontrolovat dveře. Pomalu jsem vstala z vyhřáté postele a otevřela své dřevěné dveře. Snažila jsem se jít po schodech potichu ,ale to vydávalo skřípave zvuky. Poradně jsem se nadechla a vydala se dólů. Myslela jsem si že vše bude v pořádku protože jsem neslyšela nic ,ale neměla jsem pravdu. Dveře byli otevřené a já mohla vidět do tmavého lesa. Popadla jsem ten nejbližší nástroj který bych mohla použit k sebe obraně. A rozběhla se ven. Plíce my hořeli ,ale já věděla že musím pořad běžet. Pár krát jsem se otočila za sebe a neviděla nikoho pouze stromy ,trávu a tmu. Byla jsem vyčerpána chtěla jsem zavolat Erikovi ale číslo je prý nedostupné. Sedla jsem si na pařez a odpočívala. Po pár minutách jsem se zvedla a šla. ,, Bum" narazila jsem do něčí hrudi podívala jsem se a viděla Erika. ,. Eriku kde si ku*va byl"? Řekla jsem a objala ho. Podivalase na mě zmateně a pak mě objal na zpátek. Myslela jsem si že vše zkončilo ,ale ne. Podivala jsem se za Erika a spatřila....?
Tákže další část je tu. Doufám že se vám líbí a zatím čau.❤️❤️😂