Předem upozorňuji budou tu chyby. A také se omlouvám tato část bude krátká. I když jsem Samantu naposledy viděla jako malou pořád jsem si pamatovala její rysy. Celá jsem zbledla. Podívala jsem se na Erika a zeptala se ,,kde si tu fotku přešně našel''? Eric vypadal velmi překvapeně ,ale radši se na nic neptal a řekl mi vše do detailu. Rychle jsem ze svého těla odhrnula deku a běžela do sklepa. Měla jsem spoustu smíšených pocitů strach,smutek,vztek. Po studených schodech jsem se dostala až ke dveřím sklepa které byli celé pokryté prachem. Šáhla jsem na kliku a pomalu dveře otevřela. Když jsem vešla do místnosti nebylo tam nic podezdřelého či něco co vyvolává strach a husí kůži. Jak se to sem vůbec dostalo? Udělala jsem pár hlubochých nádechů a výdechů. Cítila jsem jak mi začaly pálit oči. Snažila jsem se najít něco co by mi pomohlo cokoliv. Malé kapky slz mi začaly téct po tváři. Byla jsem v šoku. Vůbec jsem nevěděla co se děje. Utřela jsem si z obličeje slzy a šla spátky do svého pokoje ,ale už tam nebyl. Poškrabala jsem se na zátylku a porozhlédla se po mísnoti. Okno bylo otevřené do kořán a já ještě mohla vidět stopy od bot. Vůbec nevím co mám dělat. Ještě jednou jsem se podívala na fotku a zamyslela se. Crr slyšela jsem zvonek pokročila jsem obočí protože kdo by teď zvonil možná Erick. I když by to nedávalo moc smysl. Utřela jsem si zbytek slz a vydala se po schodech dolů. Když jsem dorazila ke dveřím podívala jsem se kukátkem a...?
Táže další část je tu vím že jsme dlouho nepsala ,ale neměla jsem čas... Takže doufám že se vám knížka líbí a zatím papa. ❤️🍍😂
YOU ARE READING
Ztracená dvojka
Teen FictionPatnácti létá dívka jménem Nikola se snažím být normální dívkou ,ale nějak jí to nevychází. Od jak živa měla smůlu. Rodiče nepotkala a s jejím dvojčetem ji rozdělily v útlém věku. Ale co se snane pak když se začnou dít věci které se částo dějí v...
