Můj táta.Držel se za místo kde jsem ho praštila. ,,Ups"řekla jsem a podívala se na tátu který na obličeji měl docela naštvaný výraz. ,,Nemůžu za to" prohlásila jsem upřímně. Dále jsem nevěděla co říct, tak jsem radši odešla od naší polo konverzace k autu abych nic nezhoršila.Když jsem k němu došla tak jsem si sedla dopředu přeci už jsem dost stará.Z kapsy jsem si vytáhla mobil a brouzdila na něm dokud do auta nepřišel táta.Nevěděla jsem kde tak dlouho byl.Dokud nezačal konverzaci o tom že na mě jedna dívka vylila pití.Bingo byl ve škole.V hlavě mi prolýtálo tolik otázek co mu mohly říct. ,,No,to nic" řekla jsem ze sklopenou hlavou. Táta mě pohladil po vlasech ,,všechno bude dobrý a kdyby ne tak jsi to stou holkou vyřídím". Hned mi z úst vyšla první slova co mě napadla ,,to nebude potřeba". Táta se na mě podíval zmateně,, proč to není potřeba". Nadechla jsem se a začala mluvit ,,jedu na tábor". Táta se na mě podíval ještě zmatenejšim výrazem něž před tím. Určitě věděl že tábory nesnáším. Na chvilku v autě bylo trapné ticho dokud se mě táta nezeptal kdy to je. Potichím ale hlavně smutným hlase jsem řekla ,,v Neďeli". ,,Takže ještě dva dny" řekl táta nadšeně. Vtu chvíli jsem byla zticha ,,můj táta mě tu snad nechce" řekla jsem si v hlavě. Otočila jsem se k oknu a koukala na krajinu kolem nás.Pochvilce táta nastartoval a už jsme jeli lesy,kopce a parky se mi hepžily před očima bylo úžasné teda podle mě. Po pár minutách co mě se zdály jako hodiny jsme konečně byly doma. Pomalu jsem vylezla ven z auta abych neušpinila tátovo auto je na to hrozně háklivý.
Otevřela jsem dveře do domu a viděla mamku u plotny jak vaří jídlo. ,,Ahoj mami" pozdravila jsem ji. ,,Ahoj Nikol slyšela jsem co se stalo ve škole, jestli bys chtěla mužeme si o tom promluvit ,,Ne ale děkuji za tvůj zájem" usmála jsem se na ni a vyběhla jsem schody do pokoje. To první co jsem udělá bylo to že jsem se rozplácla na postel. Po pár minutách ležení jsem se chtěla jít převlíknout do něčeho mnohem lepšího. Když jsem chtěla vstát z postele a převlíct se pípnul mi mobil. Vzala jsem ho do ruky a na displeji se mi ukázala...?
Takže tohle je konec osmé části mé knihy. Doufám že se vám líbila a zatím papa.❤️😛🌈🍍
Ps:jako vždy omlouvám se ze Chyby.
A hlavně do komentářů pište vaše názory.😛
YOU ARE READING
Ztracená dvojka
Fiksi RemajaPatnácti létá dívka jménem Nikola se snažím být normální dívkou ,ale nějak jí to nevychází. Od jak živa měla smůlu. Rodiče nepotkala a s jejím dvojčetem ji rozdělily v útlém věku. Ale co se snane pak když se začnou dít věci které se částo dějí v...
