Láska na koňském táboře

Odjezd

Pohled "třetí osoby"
Byl oběd. Všichni si pomalu sedali ke stolu se svým jídlem. Bella, Rye a Andy jako vždy seděli spolu a povídali si. Chtěli spolu strávit ty zbývající chvíle, protože věděli že za necelé tři hodiny už spolu nebudou... Bella a Rye přemýšleli jak to bude s jejich vztahem a Andy je uklidňoval. Že to bude v pohodě. Že se někde sejdou. Že je nemožný, aby se už neviděli. Bella se jen usmála a odnesla zbytek svého jídla. Když se vrátila a zpátky si sedla, Rye se zeptal co se děje. Že nesnědla skoro nic. Ona jen sklopila hlavu a řekla že nemá hlad.

Pohled Andyho
"Jak jako že nemáš hlad?" Zeptal jsem se. Ona jen pokrčila rameny a položila si hlavu na stůl. Trápila se. Trápila se kvůli tomu, že se bojí že už neuvidí Rye. Tak to ne. To takhle nemůžu nechat. Musím je nějak dostat k sobě. Je mi jasný, že i když teď by měli být spolu, tak s Ryem nebudu trávit tolik času, ale kvůli nim mi to vadit nebude. Ne. Musím to zkusit. Už vím jak na to...

Pohled Belly
"Andy? Proč se směješ?" Zeptala jsem se. "Ne nic." Řekl a přestal se smát. "Andy?" Řekla jsem. "No?" Řekl a otočila se na mně. "Co zas?" Řekla jsem. "Ne nic. Fakt ne." Řekl a usmál se. Udělala jsem ten pohled jako že mu nevěřím a podívala jsem se na telefon. "Guys?" Řekla jsem a zvedla oči od telefonu. "Ano?" Zeptal se Rye a i Andym se ne mně otočili. Ukázala jsem jim telefon a oni úplně ztuhli. "Už za hodinu!?" Řekla Rye. Ano už jsme měli jen hodinu do odjezdu. Začala jsem zpět telefon a opřela jsem se Ryeovi o rameno. On přes to mě přehodil ruku a dal mi pusu do vlasů. "Neboj." Řekl a já jsem měla co dělat, aby jsem nezačala brečet. Kluci odnesli zbytky oběda a šli jsme se projít. Vyrazili jsme k mostu, kde jsme si sedli dolů a povídali si. Smáli jsme se a já jsem si pak stoupla a vzala první placatej kámen, co jsem uviděla. Hodila jsem ho a on se čtyřikrát odrazil. "Čtyři!" Řekla jsem a koukla se na kluky. "Zkuste to taky." A s těmi slovy jsem sahala pro další kameny. Kluci pokročili rameny a taky vzali nějaké ty kameny. Házeli jsme všichni. 3... 5... 2... 6... Ryeovo rekord byl 7 a Andyho 6. Mně se zatím víc jak šest nepovedlo, ale teď jsem měla v ruce poslední kámen. Hodila jsem ho a čekala. "7!!! Jo!!!" Řekla jsem a usmála jsem se. Rye hodil svůj poslední a měl jich 6. Andy na tom byl stejně. Pak už jsme ale pomalu museli jít k táboru, jelikož se za chvíli odjíždělo.

"Mně se tak nechce... proč to nemůže být delší. Proč nemůžeme bydlet ve stejným městě..." říkala jsem na Rye. "To se nějak vyřeší..." opakoval pořád dokola, ale já jsem tomu nevěřila. Myslím si, že ani on tomu nevěřil. Po prázdninách jdu do druháku a Rye s Andym do třeťáku. Problém je, že skoro 50 kilometrů od sebe...

"Tak a teď si všichni vezmete svoje věci a odnesete je k autobusu." Řekl Jeff po nástupu. Došla jsem si teda pro své dva batohy a odnesla je k autobusu. Kluci a vedoucí je začali skládat dovnitř a my ostatní jsme si šli sednout. Šla jsem někam víc dozadu a zabrala dvě sedačky pro mně a Rye a před námi pro Andyho. Když kluci přišli nahoru, zamávala jsem na ně aby mně viděli. Ano, na tábor nás přivezli rodiče, ale zpátky pro nás přijel předem objednaný autobus. Je to trošku komplikovaný ale to je jedno. Cesta domů by měla trvat asi čtyřicet minut, takže jsem si pustila písničky. Hned na to mi Rye zaklepal na rameno. Sundala jsem si sluchátka a zeptala se co se děje. On jen ukázal na svoje sluchátka. "Mám tam připojení i na druhý. Chceš poslouchat to samý co já?" Zeptal se. "Jo." Řekla jsem a on ty moje 'špunty' připojil do těch jeho 'klapek'. Zeptal se jaký telefon má zapojit a nakonec jsme se shodli, že zapojí svůj. Pustil písničky, já jsem si opřela hlavu o jeho rameno a za chvíli jsme usla...