"Ahoj. Jmenuju se Annabelle, ale nikdo mi neřekne jinak než Bella. Je mi 16 let, mám zrzavo hnědé vlasy a hnědé oči. Jsou prázdniny a já konečně jedu na tábor. Není to obyčejný tábor, kde se hrajou hry. Je to koňský tábor. Už se tam moc těším."
To a...
Z pohledu Rye Běžel jsem za ní, ale tak, aby mě neviděla. Došla až k tomu mostu a sedla si na okraj. Zapla si písničky a vyndala z kapsy nůž. Už už jsem si myslel že se snad chce zabít, když tu jsem uviděl jak bere do ruky nějaký klacík. Začala ho obřezávat a dělala něco jako stromeček? Když už jich měla asi pět, tak bylo skoro osm. Za chvíli bude Jeff budit a svolávat ostatní. Viděl jsem ale, že Belle je to asi jedno nebo já nevím. Pořád tam seděla a nic. Jen tak tam seděla a koukala dolů na tu řeku. Pak jsem viděl jak zvedla ruku a otřela si tvář. Brečela. Pak už to bylo i poznat. Rychle jsem se otočila běžel do tábora. Jeff už začal chodil k chatkám. Rychle jsem utrhl první nejhezčí květinu co jsem viděl a rychlým krokem šel za Bellou...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z pohledu Belly Už mě to i rozbrečelo, utřela jsem si tvář a přemýšlela. Pustila jsem si mojí nejoblíbenější písničku a vydala se cestou k táboru. Šla jsem asi tak jenom 10 metrů a uviděla jsem uprostřed cesty ležet na zemi asi 10-15 kopretin. Zvedla jsem je a přivoněla si. Nebyly moc výrazné, ale pro mně to takhle bylo akorát. Usmívala jsem se a hledala Andyho. To byl jediný člověk který věděl, že jsem jdu. Před sebou jsem uslyšela šustění. Vyšla jsem tím směrem, ale hned jsem se zastavila a úsměv mi z tváře zmizel. Nebyl to Andy ale Rye. Přišel ke mně blíž a usmíval se. Nemohla jsem tomu uvěřit, že se ještě pořád snaží když jsem ho odbyla. "Překvapení!" řekl a chtěl mě obejmout. Já jsem ale před sebe natáhla ruku a dala mu ji na hrudník, aby se zastavil. "Co se děje?" řekl. "Po tom, co jsem viděla si myslíš, že o tebe pořád stojím?! Tak to jsi se spletl." řekla jsem a ty kopretiny jsem po něm hodila. "Ale..." řekl Rye. Já jsem ho už ale nevnímala a šla jsem do tábora, protože jsem věděla že Jeff už shromažďuje ostatní. Přišla jsem akorát včas, když se všichni svolávali k jídelně. Rye tam přiběhl chvíli po mně. "Tak konečně jsme tady všichni." řekl Jeff a každého si prohlédl jestli je teple oblečený. "Tak co, těšíte se?" řekl a ty mladší děti vykřikly radostí. Já jsem se jen usmála a poslouchala dál. "Teď půjdete všichni za mnou. Nikdo nebude přede mnou. Na konci půjde ještě někdo z dospělých a tam zase nikdo nebude za ním. Nakonec šel první Jeff a s ním Eva. Vzadu šla Karča a pak k ní přiběhl i Roman. Už jsem se nemohla dočkat. Šli jsme na druhou stranu od té řeky asi 100 metrů a pak jsme zatočili do leva. To už jsem slyšela koně. Šli jsme kousek a už jsem uviděla i ohradu. Byla obrovská a bylo tam asi 10 koní. Když jsme došli až k ohradě tak Jeff řekl, že se rozdělíme na dvě skupiny a podle toho budeme chodit ke koním. Každý den jiná skupina a někdy půjdeme všichni. Pak to Jeff začal rozdělovat. Modlila jsem se, abych nebyla ve skupině s Kathy a Tinou. Povedlo se, ale za to jsem byla s Andym a Ryem. No tak pořád lepší než z těma krávama. V 'mojí' skupině bylo 10 lidí a v té druhé jich bylo 9. "Tak a teď vám řeknu jména všech koní. Pozorně poslouchejte. Třeba se vám to někdy bude hodit." řekla Karča. Postupně ukazovala na koně a říkala jména. Snažila jsem si to zapamatovat. Nebylo to zrovna lehké, ale šlo to. Když už ukončila tak jsem si to pořád opakovala. Pak už jen Jeff řekl že dnes odpoledne půjde skupina ve které jsem já nebyla a vrátili jsme se do tábora. Hned jak jsme se vrátili, tak jsem šla do chatky a napsala jsem si ty jména do telefonu. Napsala jsem si to asi nějak takhle;
