„Chci tě obejmout, ale nejde to. Chci tě políbit, ale nejde to.
Pokaždé to je, jakoby jsi uhnul, jakoby jsi zmizel a přitom tady stále byl. Nemůžu cítit tvou vůni, ale tvou lásku ano. Jsi tady a zároveň úplně jinde, jako vítr. Bolí to tak hodně, je to skoro na zbláznění, vidím tě, dokonce s tebou můžu mluvit, ale ty neodpovídáš, nikdy. Ještě jsi mi nikdy neodpověděl. Sakra Harry, řekni mi proč. Proč jsi to vzdal. Mohl jsi tady stále být, ale ty jsi odešel. Bez rozloučení, popravdě, takový nejsi, rozloučil by ses. Tak kdo, kdo ti to udělal? Odpovíš mi někdy? Musím za tebou, abych se dozvěděl odpověď? Tak dobře, počkej.“ Říkal jsem potichu a přitom jsem slova rychle psal na kus papíru.
„Konečně, konečně ses zeptal správně“ uslyšel jsem ve své hlavě, ten známý a nádherný hlas.
Pozn: zatím to vypadá, jako totální nesmysl a možná taky je, jinak tohle je prolog a asi vám to došlo, příští díl by měl být už srozumitelnější:DD. Uvidíte časem. Další díl bude asi až za celkem dlouho, protože jsem na dovolené a tento díl jsem měla napsaný ještě když jsem byla v česku.:DHope you like it. -Lucy
