*Louis*
Sobota. Den, který si můžu užít naplno s člověkem, kterého ze všeho nejvíce miluji. Den, kdy nemusím do práce a můžu se naplno soustředit na Harryho. Možná bych mohl říct, že je to můj nejoblíbenější den, ale to bych tak podcenil neděli, kterou mám stejně volnou a to nechci, takže asi tak. ‚Ó bože, melu sračky‘ Řekl jsem si pro sebe a konečně vylezl z vyhřáté a měkké postele.
Řekl bych, že tohle byla špatná noc. Nevím, čím to bylo, možná proto, že jsem dlouho do noci pracoval. Nebo že jsem byl den bez Harryho. To je větší pravděpodobnost, už jsem na něm prostě závislý a strašně mi chybí. Každopádně, nebyla vůbec dobrá. (ta noc)
**
Dnešek je poměrně nabitý den. Jelikož za Harrym můžu až odpoledne, kvůli nastaveným návštěvním hodinám v nemocnici, rozhodl jsem se, že dnes navštívím svého nejlepšího kamaráda. Přece jenom už jsme se dlouho neviděli, a když mám dneska dopoledne čas, tak proč ne. Znám Stana už dlouho, a vím, že mu můžu říct úplně všechno. Máme spolu téměř stejný vztah, jako Harry s Nickem, až na to, že já se se Stanem znám už od střední školy. Jsme vlastně jako bráchové, někdy bychom se zabili, ale i tak pro sebe znamenáme téměř všechno. Z mého přemýšlení nad tím, jaký mám vztah s mým nejlepším kamarádem, mě vyrušil on sám. No teda vlastně vyrušil mě telefon, pomocí kterého volal.
„Jo, kámo?“ řekl jsem do přístroje, po zmáčknutí zeleného tlačítka a čekal na odezvu.
„Jen jsem se chtěl zeptat, kdy přijedeš, Lou“ řekl jeho obvyklým, milým tónem. Vlastně obvyklým pro mě, s ostatníma takhle nemluvil, ne že by byl na ostatní nepříjemný, ale rozhodně nebyl tak milý.
„No, dosnídám a tak do hoďky jsem tam“
„Ok“ řekl a potom už jsem slyšel jen tři krátké tóny, které oznamovaly, že Stan hovor položil.
*Harry*
Vstávat v nemocnici je strašné, ale vstávat v nemocnici a vědět, že je to pouze další den, který prožijete v pořádku, než vás zabije někdo, od koho byste to vůbec nečekali, to je teprve něco. Vlastně pořád doufám, že si můj kamarád dělal srandu a zabít mě nechce, bohužel to tak vůbec nevypadalo. Dnešek, ale bude v pořádku, protože je víkend a to znamená, že tady celou dobu návštěvních hodin bude můj snoubenec. Vážně, hezky se to říká. Můj snoubenec.
*Louis*
Stál jsem před domem, který byl zatím meruňkové barvy. Říkám zatím, protože Stan se rozhodl změnit barvu omítky, za peníze, které si šetří na opravu svého domu. Zatím nevím, jaká barva to bude, ale jsem si jistý, že to bude moderní, protože Stan tady těm věcem rozumí, nechám se překvapit. Vlastně jeho dům je hodně netypický na Británii, ale přitom velmi vkusný. V oblasti, kde Stan žije, jsou pouze dva domy, které mají omítku, místo fasády z cihel, ten Stanův a ještě jeden výrazné rudé barvy.
Pozn: Doufám. že to dává alespoň trochu smysl, ale psala jsem to na táboře a teď jsem to přeťukala do počítače, tak nevím nevím:-DD I tak doufám, že se vám to líbí:-) -Lucy
