Romione- Becoming Ron and Hermione

4.Přerušené chvilky

  Ron se otočil na místě a další věcí, kterou věděl, bylo to, že stojí v písku před Lasturovou vilou, svírajíc Hermionu v náručí. Utíkal tak rychle, jak jen mohl, potkal Lenku s Deanem na verandě, který mu otevřel dveře, aby mohl projít dovnitř.
„Rone! Co se děje?" zeptal se Bill, ale potom si všiml Hermiony v bezvědomí, kterou Ron svíral v náručí a rychle zavedl Rona a pokoje pro hosty. Ron opatrně položil Hermionu na postel a ujistil se, jestli má podepřenou hlavu. „Rone, jsi v pořádku?" zeptal se Bill. Ron byl tak znepokojen Hermionou, že si ani nevšiml ošklivé řezné rány, kterou měl na tváři, a z ní vytékala krev. „Jo, budu v pohodě." Bill rychle opustil pokoj, aby se podíval, jestli nemůže nějak pomoct Fleur, která byla u Pana Ollivandera.
Ron si přitáhl židli vedle Hermiony a vzal ji za ruku. Když poslouchal její bolestné výkřiky v Malfoyově sídle, málem ho to zabilo. S každým dalším výkřikem, cítil, jak jej to zevnitř trhá na kusy. Teď ležela v bezvědomí a on nevěděl, jak by ji vzbudil.
„Hermiono, probuď se. Prosím, probuď se." Vzal její ruku mezi ty své a v jeho hlavě dále pokračoval Hermionin křik v agónii a bolesti.
Byl tak vyděšený. Podíval se na Hermionu a odstranil několik neposedných vlasů z její tváře. Byla tak nádherná. Sotva mohl snést pomyšlení na to, že už neuvidí světlo v jejích očích nebo to, jak krčila nos, když se smála nebo její stydlivý úsměv, kterým se na něj usmívala, když se nikdo nedíval. Její úsměv byla ta nejkrásnější věc, kterou znal. Nemohl si to ani představit, kdyby tady nebyla. Musí se vzbudit. Prostě musí. Nesmí zemřít.
Znovu jí zakryl ruku dlaní a naklonil hlavu blíže k jejímu uchu. Když mluvil, jeho rty se otíraly o její ucho. „Hermiono, prosím vzbuď se. Vrať se ke mně zpátky. Potřebuju tě. Prosím, Hermiono, vzbuď se." Jemně ji políbil na tvář a pokračoval v tření její ruky.
Poté, co se to zdálo jako hodiny, ale ve skutečnosti to bylo jen pár sekund, Hermiona otevřela oči. „Rone?" řekla. Ron cítil, že se mu zlomilo srdce, když uviděl strach v jejích očích.
„Hermiono, je to v pořádku. Jsme v Lasturové vile, jsme v bezpečí. Dostali jsme se odtamtud!"
Uvolnila strach ve tváři a snažila se překonat bolest a posadit se. „Au!"
„Hermiono, pořád lež, nesnaž se sama sebe ještě více zranit." Ron se podíval z okna, „Harry je taky zpátky, půjdu se podívat, jestli je všechno v pořádku." Ron se zvedl a zamířil přímo ke dveřím.
„Rone, počkej," zavolala na něj Hermiona. „Chci s tebou na chvilku mluvit."
Ron se okamžitě otočil a sedl si zpátky na židli.
„Rone, slyšela jsem tě." Řekla.
„Co?" podíval se na ni zmateně.
„Když mě Belatrix mučila, slyšela jsem, jak jsi volal mé jméno."
„Oh, tamto." Řekl. Jeho uši začínaly rudnout a nemohl se na ni podívat. V tuhle chvíli to byla Hermiona, kdo vzal jeho ruku. „Rone, když na mě svalila tu kletbu, bylo to tak bolestivé..." slzy jí začaly stékat po tváři, ale Ron je zachytil svým palcem. „Je to v pořádku." Řekl. „Nemusíš o tom mluvit."
„Ne, Rone, chci, abys to slyšel." Začal ji svým palcem hladit po ruce a všimla si, že jeho druhá ruka stále neopustila její tvář, jenom lehce hladila po tváři svými klouby.
„Bylo to tak bolestivé," pokračovala. „Slyšela jsem, jak ta kletba prostupuje do těla, ale nic tě už nepřipraví na to, jak intenzivní je. Tak moc to bolelo, jenom jsem chtěla, ať už to skončí. Chtěla jsem zemřít, cokoliv, abych to zastavila!"
„Tohle neříkej, Hermiono." Řekla Ron. Jeho oči se začaly zalévat slzami.
„Ale je to pravda, Rone, přála jsem si to. Jenže když jsem uslyšela, jak voláš mé jméno, věděla jsem, že musím žít. Musela jsem žít, jenom abych ještě alespoň jednou mohla vidět tvou tvář. Nemohla jsem si představit to, být bez tebe, Rone." Několik dalších slz jí steklo po tváři.
„Hermiono, byla jsi tam skvělá. Ukázala jsi tolik odvahy a přechytračila jsi ji. Hermiono, nemyslím si, že bych to udělal lépe, kdybych to byl já." A dovolil jedné slze stéct z oka na jeho tvář.
„Rone," řekla Hermiona, „děkuju ti, že jsi mě zachránil."
Ron dal svou ruku dolů a řekl, „Říkal jsem ti, že tě nikdy neopustím. Když mě zamkli do cely, musel jsem se k tobě vrátit. Byl jsem tak hloupý, že už jsem tě jednou opustil. Nemohl jsem dopustit, aby se to stalo znovu."
V tuhle chvíli Ron cítil, že je načase, aby ukázal Hermioně jeho pravé pocity. Zavřel oči a předklonil se, když měl rty jenom asi půl centimetru od těch jejích, dveře za ním se otevřely. „Dobby je mrtvý!" byla to Lenka. Ron vyloudil podrážděný vzdech. Byl na Lenku naštvaný, že je takhle vyrušila, ale pak na ně dolehla realita jejích slov.
Hermiona začala plakat. Ron ji nechtěl opustit, ale věděl, že v tuto chvíli potřebuje být s Harrym. Políbil jí ruku a řekl „Půjdu se podívat na Harryho. Za chvíli se vrátím, slibuji."
Ron našel Harryho, když Dobbymu kopal hrob na zahradě. Ron popadl další lopatu a pomohl mu hrob dokončit. Potom co byl Dobby pohřben, vypadalo to, že Harry chce být na chvíli sám, takže se vrátil dovnitř. Prošel dveřmi a ulevilo se mu, když viděl Hermionu, jak stojí v kuchyni opřená o zárubeň. Šel k ní a objal ji. Když byl s Hermionou, všechno bylo v pořádku. Když ji držel v náruči, její tělo bylo jako kousek skládačky, kterou dal právě na své místo.
Dala své ruce kolem jeho krku a stiskla jej s posledním zbytkem sil, které jí ještě zbyly. Oba dva se poprvé, co se probrala, uvolnili a pak se usmála. Ron se usmál zpátky a myslel, že tohle je právě jeho chvíle. Jak se skláněl dolů, aby ji mohl znovu políbit, uslyšel Harryho, jak prošel dveřmi. Rychle se od sebe oddělili a Ron se teď cítil bezradně. Sám sobě si slíbil, že ještě předtím, než jeden z nich zemře, ji políbí. Když Harry vešel do kuchyně a Hermiona jej následovala, Ron se pro sebe usmál, doufal, že ta chvíli přijde velice brzy.