Romione- Becoming Ron and Hermione

9. Víc, než si umíš představit

Slunce právě prosvitlo skrz závěsy a svítilo na spící čarodějku s huňatými vlasy. „Ummm, Rone, zadělej ty závěsy." Zasténala, „Rone, prosím?" Přetočila se k němu a zjistila, že tam není. V tu chvíli si vzpomněla, že šel na svůj bystrozorský trénink. Ron a Hermiona byli svoji už tři měsíce, když tam Ron nastoupil. Právě společně začali manželský život a on byl poslán na měsíc pryč, kde usilovně trénoval a nesměl být s nikým v kontaktu. Hermiona proplakala celý den jeho odchodu. Pamatovala si, jak ji před tím měsícem držel v náruči, hladil ji po zádech a ujišťoval, že to rychle uteče. „Pravděpodobně ti ani nebudu chybět," vtipkoval. Pravda byla, že jej Hermiona postrádala víc, než by si mohla myslet.
Otočila se na záda, zírala na strop a myslela na sen, který se jí zdál minulou noc. V tom snu Ron nikdy nikam neodešel a zůstal u ní. Přála si, aby tady právě teď byl. Tak moc to bolelo. Zdálo se to jako věčnost. Samozřejmě mu napsala pár dopisů. Nemohl jí odepisovat, ale nějaké dopisy propašoval. Byly vždy krátké, ale zase byla ráda, že ji napsal. Pokaždé, když uslyšela zakoukání sovy za oknem, rychle běžela k sově, vzala jí dopis a roztrhala obálku. Mohla by číst jeho dopisy pořád a pořád dokola. Nechávala je prosáknout do mozku a celé si je zapamatovala.
„Zajímalo by mě, jestli dneska dostanu dopis..." přemýšlela nahlas., „Jak už je to dlouho?" ležela a v hlavě počítala dny. Pak se rychle posadila. „Ron přijede dneska domů!" a s širokým úsměvem a dávkou nové energie vyskočila z postele a běžela se připravit. Chtěla mít na jeho návrat všechno perfektně připravené. Vlezla si do sprchy, rychle se oblékla a rychle šla uklízet po domě.
Chtěla mí úplně všechno čisté. Také se rozhodla, že mu připraví oblíbenou večeři a nějaký speciální dezert. Ron měl být doma kolem páté, takže bylo načase všechno začít chystat. První polovinu dne strávila srovnáváním knih, které ležely všude kolem. Okolo tří hodin vyrazila do obchodu, aby měla vše potřebné na večeři. Miloval kuře Alfredo. Jelikož převzal vaření v domě Ron, protože Hermiona nebyla zase tak dobrý kuchař, rozhodla se, že tohle musí být i přesto perfektní.
Když se vrátila domů, okamžitě šla do kuchyně. Pečlivě potom pročítala instrukce v receptu. Poté, co bylo vše připraveno, se odešla převléct do bílé džínové sukně, červeného trička a nasadila si náušnice, které jí Ron koupil v Paříži. Po sepnutí vlasů, uslyšela v obýváku hlas, „Hermiono!"
Rychle se cestou podívala na hodiny. Bylo 16:45. Ještě pět minut, než se jídlo uvaří a může chystat na stůl. Jakmile vešla do obývacího pokoje, uviděla Ginnyinu ohnivě rudou hlavu.
„Ahoj, Ginny! Jak se máš?"
„Dobře, je už Ron zpátky?"
„Ne, měl by tady být do patnácti minut."
„Jasně, mamka po mě chtěla, abych vás ujistila, že zítra je v Doupěti večeře."
„Ano, pamatuju si to. Budeme tam! Jak se máte s Harrym?"
„No, měli jsme se poměrně dobře. Odjel na několik bystrozorských tréninků, takže je hodně pryč. Nemůže se dočkat, až bude na nějakém s Ronem."
„Ano, Ron se na to taky moc těší. Tak moc mi chybí." Usmála se Hermiona.
„Vím. Bylo tak strašně těžké, že Harry musel odjet hned týden potom, co jsme se vzali! Málem jsem to nezvládla, dohánělo mě k šílenství to, že jsem jej vůbec nemohla vidět!"
V tu chvíli si Hermiona všimla kouře, který se linul z kuchyně. „Pane bože! Moje těstoviny!" Vstala a vyrazila do kuchyně. Vypnula sporák a přesunula hořící těstoviny stranou. „Oh, ne!" Zvedla víko z těstovin a zjistila, že jsou skrz naskrz zničené. „Ne! Co teď budu dělat?" řekla Hermiona s hlavou v rukách.
„A co kdybys šla sem a objala mě?" uslyšela hlas.
Hermiona zamrzla, rychle se otočila a uviděla Rona, jak stojí ve dveřích s batohem na zádech. Za poslední měsíc nabral svalové hmoty a vypadal mnohem atraktivněji, než předtím.
„Rone..." zašeptala.
Položil na zem batoh a rozevřel náruč. „No?" řekl. Hermiona se rozběhla a skočila mu do nastavené náruče. Nohy pevně objala kolem jeho pasu.
„Tak moc jsi mi chyběla, Hermiono!"
„Ty mně taky Rone, víc, než si umíš představit!" Ron ji stále ještě držel, sehnula se a políbila ho tak vášnivě, jako nikdy předtím. Stáli tady celou dobu, zatímco si vychutnávali toho druhého, a když si udělali menší pauzu, sotva popadali dech.
„Omlouvám se, Rone, snažila jsem se udělat ti tvé oblíbené jídlo, ale znáš mé kuchařské umění!"
„Neomlouvej se, Hermiono, to je v pořádku."
„Ne, Rone, měla jsem to všechno naplánované!"
„Hermiono, opravdu to oceňuji, ale ve skutečnosti mé myšlenky na dnešní večer nezahrnovaly jídlo." Řekl Ron s úsměvem na rtech. S dalším polibkem ji odnesl do ložnice, kde zůstali po celou noc.