Romione- Becoming Ron and Hermione

1.Nikdy tě neopustím

  „Koupelna..." bylo všechno, co Ron s Hermionou slyšeli, když to Harry řekl, jakmile opouštěl salónek na Grimmauldově náměstí. Hermiona sáhla po korálkové kabelce a vykopala spací pytle, které vzala pro sebe, Rona a Harryho. Potom, co je rozprostřela kolem se posadila vedle Rona na gauč.
Byli zticha po celou dobu, co byl Harry v koupelně, ale nebylo to trapné ticho, spíše to bylo jedno z těch příjemných.
„Takže tohle je ono, nebo ne?" prolomila ticho Hermiona. „Voldemort začal přebírat moc nade vším a skutečně nikde není bezpečno..." Podívala se na Rona a on jenom seděl, pokýval hlavou na souhlas, jakoby měl strach to říct nahlas.
Po několika dalších minutách příjemného ticha se Harry vrátil a okamžitě zalezl do svého spacího pytle. Hermiona si vzala pyžamo a šla do koupelny. Jakmile zavřela dveře, opřela se o ně a tiše si povzdechla.
Začínala se propadat tomu, že podstoupila tuhle cestu se svými nejlepšími kamarády, která klidně mohla skončit tak, že jeden z nich zemře, anebo dokonce všichni. Tyto myšlenky ji jenom přiměly k tomu, aby se otřásla strachem. Poté, co unikli těm dvěma Smrtijedům, začala přemítat, že absolutně nikde, kam se jen hnuli, není bezpečno a byli lehce k nalezení.
Jak se převlékala do pyžama, přemýšlela o svých citech k Ronovi, které se během pár let vyvinuly z obyčejného přátelství do něčeho mnohem většího. Ron tady byl vždy s ní a ona si jej začala více všímat. Doufala celým svým srdcem, že on je na tom stejně jako ona. Když byla toto léto v Doupěti, všimla si, jak se jí vždy jen letmo dotkl, když prošla kolem něj nebo když si sedla. Okamžitě si sedal vedle a už měl ruku kolem jejího boku. Obdivovala jej proto, že měl vždy soucit s jejími city.
Hermiona si vyčistila zuby a vrátila se zpátky do salónku. Vešla, dala pryč své oblečení a otočila se k posteli. To, co uviděla, když se otočila, jí na tváři vykouzlilo úsměv. Ron vzal všechny polštáře z gauče a umístil je pod její spací pytel.
Hermiona přešla ke svému spacáku a vklouzla dovnitř, takže ležela na břiše a Ron se převalil, aby jí viděl do obličeje.
„Je to pohodlné?" zeptal se.
„Ano, děkuji ti, Rone," řekla.
Usmál se. Jen tak tady leželi, dívali se chvíli jeden na druhého, když v tom Hermiona tiše zašeptala, „Rone, mám strach."
Ron se na ni podíval a řekl, „Co se děje, Hermiono?"
„Jen tak jsem o tom přemýšlela," začala, „co když nás chytí? Co když Voldemort, upřímně Rone, netřes se, co když nás chytne on? Bude to příšerné. Rone, mám strach ze smrti. Co když zabije jednoho z nás? Nemyslím si, že bych přežila, kdyby ti něco udělal... nebo Harrymu." Přidala Harryho jméno na konec, i když na něj na začátku vůbec nepomyslela.
Slza jí stekla dolů po tváři, Ron se natáhl a palcem ji setřel pryč. Pohladil ji po vlasech a řekl, „Neboj se Hermiono, všechno bude v pořádku."
„Ale co když dostane tebe a Harryho a já zůstanu na všechno sama?" zeptala se Rona.
Ron vzal Hermioninu ruku, druhou dlaní přikryl jejich společně propletené prsty a řekl, „Hermiono, jsi ta nejstatečnější holka, jakou znám. Kdyby se stalo něco mně nebo Harrymu, vím, že budeš v pořádku. Ale to se nestane. Hermiono, slibuju ti, že tě neopustím. Vždy budu vedle tebe a chránit tě. Bude to v pořádku, dobře?"
Jen slabě se na něj usmála a tiše řekla, „Dobře." Ron se usmál, třel palcem hřbet její ruky a řekl, „Pojďme se trochu vyspat. Byl to dlouhý den." Potom na Hermionu dolehl smutek, nechtěla už pustit Ronovu teplou ruku. Milovala to, jak ji cítila ve své vlastní. Jeho ruka nebyla hebká a hladká, ale perfektně seděla do té její. Překvapilo ji, že i potom, co se převalil na záda její ruku nepustil a pokračoval v hlazení palcem. Hermiona se usmála a zavřela oči. Spala nejlépe za celé léto jenom proto, že ji za ruku držel Ron Weasley.

Tuto povídku jsem si vybrala, jelikož mě velice zaujal nápad autorky a myslím, že je i pěkně napsaná. Varování pro osoby, které si moc nepotrpí na slaďárny. Tady toho bude dost :D jenže, jednou za čas si i tohle můžeme dopřát.