Romione- Becoming Ron and Hermione

6.Úvahy

  Ron seděl na gauči v Doupěti ponořen v myšlenkách. Před týdnem Harry porazil Voldemorta. Kouzelnický svět byl nyní konečně v bezpečí. Samozřejmě, že porážka, tak mocného a zlého čaroděje není zadarmo. Několik lidí zemřelo v bitvě za Bradavice; Lupin, Tonksová, Colin Creevey, Snape a mnoho, mnoho dalších. Ale to, co Rona zranilo nejvíce, byla smrt jeho staršího bratra Freda.
Fred měl tak zábavný život. Vždy se smál kamkoliv přišel, přinesl i šťastnou náladu. O něco dříve ten den u Weasleyů, Harry, Hermiona a zbývající členové Fénixova řádu měli malý, soukromý pohřeb v Doupěti a pohřbili jej na pole za domem. Na toho pole Fred v horkých letních odpoledních utíkal. Vždy se sem vypařil, ležel na zádech a spal. Bylo to jeho oblíbené místo. Rodina nemohla pomyslet na lepší místo, kde by mohl Fred odpočívat.
Odchod Freda byl těžký pro každého člena Weasleyovy rodiny, ale věděli, že by si nepřál, aby byli smutní. Po pohřbu seděli všichni pospolu několik hodin, vzpomínali a smáli se. To odpoledne bylo plné, „Pamatujete, jak Fred řekl..." a „Pamatujete na obličej Umbridgeové, když Fred..." Rodina věděla, že i když byl Fred pryč, jeho vzpomínka zde bude napořád.
Ronovi to ukázalo, že tohle všechno za to stálo. Moci svobodně sedět s lidmi, které miloval ze všeho nejvíce, smát se, vtipkovat bez obav, že je ve světě zlo a že jim do domu už nevtrhnou osoby v kapucích a nepozabíjí je.
Už bylo pozdě, pravděpodobně kolem půlnoci, Ron si nebyl jistý. Všichni už odešli do postele několik hodin předtím, ale on a Hermiona zůstali v obývacím pokoji a povídali si. Jak tu tak seděl, podíval se na ni. Ležela na břichu na gauči s hlavou v jeho klíně. Ron měl jednu ruku na jejích zádech a druhou ji hladil po vlasech. Hermiona takhle usnula asi před půl hodinou, ale Ron se nechtěl ani hnout. Jak se tak na ni díval, přemýšlel o letech jejich vztahu.
Začal se o ni zajímat ve třetím ročníku. Samozřejmě to nikomu neřekl, ani Harrymu ne. Ve čtvrtém ročníku šla na Vánoční ples s tím ošklivcem Krumem. Samozřejmě, Krum byl předtím Ronův nejoblíbenější famfrpálový hráč, ale potom, co na ples pozval Hermionu, roztrhal všechny jeho plakáty. V pátém ročníku doufal, že se konečně dají dohromady, avšak byl si stále nejistý, jestli cítí to samé a bál se jí zeptat. Potom v šestém ročníku mu dala pár znamení, že se jí taky líbí. Přemýšlel o tom, že ji pozve ven, ale Ginny prozradila, že si Hermiona pořád dopisuje s Viktorem. Moc dobře si pamatuje, jak byl tu noc naštvaný. Chystal se Hermionu pozvat ven, ale pak si pomyslel „K čemu by to bylo? Pořád se jenom hádáme a to je..." Potom ho napadlo, že jenom jediná věc, bude ta nejlepší odplata. Políbil Levanduli Brownovou přímo před jejíma očima. Když o tom teď tak přemýšlel, zkřivil tvář odporem. Levandule líbala nejhůř ze všech. Ne že by měl nějaké zkušenosti, ale prostě věděl, že Levandule není dobrá. Na jeho vkus byla moc uslintaná, ale stejně se s ní pořád líbal. A ne jednou, ale pořád. Nemohl si pomoct, věděl, že to Hermionu obtěžuje, „Bylo to pro její dobro!" myslel si tehdá. Ale věděl, že už ji dál nemůže zraňovat a tak se s Levandulí rozešel.
Potom konečně, přesně před týdnem, se to stalo. Políbil Hermionu, spíše políbila ona jeho, ale technicky vzato na tom nezáleží. V tu chvíli, kdy se její rty dotkly těch jeho, věděl, že už nikdy nechce líbat nikoho jiného, jenom Hermionu. Ten polibek byl naprosto perfektní. Její rty tak skvěle seděly do těch jeho a byly tak hebké a sladké. Polibek skončil příliš rychle, protože si uvědomili, že jsou ještě pořád uprostřed války.
Znovu už nedostal šanci ji políbit. S těmi všemi pohřby a vším, neměli ještě šanci být spolu sami. I když se obával, že se potom budou cítit ve vzájemné blízkosti nepříjemně, nebylo tomu tak. Když první noc v Doupěti seděli vedle sebe u kuchyňského stolu, položila Hermiona svou ruku na jeho koleno. Věděl, že mu zrudly uši, když její ruku zakryl tou svou. Nebo když spolu jen tak seděli na gauči, dal jí svoji ruku kolem pasu a ona se přitulila ještě blíže. Každý si všiml, že se k sobě chovají nějak jinak, ale nikdo nic neřekl.
Ron se podíval na spící Hermionu a povzdychl si. Sklonil se, políbil ji na hlavu a zašeptal, „Hermiono, je opravdu pozdě a nejspíš bys měla jít do postele." Hemiona pozvedla hlavu a zívla, „Ano, jsem opravdu unavená."
Ron se usmál, „Všiml jsem si. Na chvíli jsi usnula." Narovnala se a protáhla. „Dobře, myslím, že tě uvidím ráno." Řekla. Natáhla se a políbila jej na tvář. „Dobrou noc, Rone," zašeptala. Potom vstala a chtěla odejít, ale Ron ji chytil za ruku a přitáhl si ji zpátky na gauč.
Nakonec jí dal jednu ruku za krk a přitáhl si ji ještě blíže. Zavřel oči a přitiskl své rty na její. Políbil ji se vší láskou, kterou k ní cítil celých sedm let, protože věděl, že ji skutečně miloval. Políbila jej nazpátek, ale ne s intenzivní vášní nebo chtíčem, prostě a jednoduše, s láskou. Ron miloval její chuť. Byla jako sladké letní jahody.
Po sladké něžné chvilce ji přestal líbat a řekl: „Dobrou noc, Hermiono." Usmála se a protkala své prsty s jeho, potom potichu odešla do pokoje, který sdílela s Ginny. Na dobrou noc ji ještě jednou objal a pokračoval v cestě po schodech do pokoje. „Wow!" pomyslel si a prsty si přejížděl po rtech, „tenhle polibek byl ještě lepší než ten první. Nemůžu se dočkat, až ji políbím znovu."