Romione- Becoming Ron and Hermione

5.Do komnaty

Ron přecházel sem a tam v Komnatě nejvyšší potřeby. Harry a Lenka právě odešli do Havraspárské společenské místnosti, aby mohli začít hledat Rowenin ztracený diadém a Ron cítil, že by měl něco dělat. I když Harry ten diadém najde, nemají ho čím zničit a stále ještě měli s sebou ten Mrzimorský pohárek.
„Rone, musíme něco dělat! Cítím se tak beznadějně, když tu jenom tak stojím." Řekla Hermiona, když jej sledovala, jak chodí sem a tam.
„Já vím, jenom přemýšlím." Odpověděl.
„Lonánku, Lonánku!" křičela Levandule Brownová. Razila si cestu skrz dav lidí, aby se dostala k Ronovi.
„Upřímně," povzdechla si Hermiona, „umí křičet hlasitěji než Ufňukaná Uršula."
„Co?" zeptala se.
„Ufňukaná Uršula." Bylo všechno, co Ron řekl a vzal Hermionu za ruku. Popadl koště a vyběhl ven před Komnatu nejvyšší potřeby.
„Lonánku, Lonánku! Neodcházej!"
Ale Ron už neposlouchal. „Tajemná komnata!" řekl Hermioně, když procházeli kolem schodiště, „proč mě to nenapadlo dříve?"
„Počkej, co je s Tajemnou komnatou?" zeptala se Hermiona.
„Bazilišek! Můžeme vzít jeho zuby a použít je na zničení těch viteálů!"
„Samozřejmě!" řekla Hermiona, „Baziliškovy zuby obsahují jed i sto let poté, co zemře!"
„Hermiono, ohromuješ mě tím vším, co víš!" řekl Ron a otevřel dveře do koupelny. Hermiona se začervenala; dokonce i v této chvíli jí dokázal Ron lichotit a v žaludku pocítila motýlky.
Ron šel přímo k umyvadlu, pamatoval si to dobře z druhého ročníku. „Tohle je ono!"
„Ohh! Konečně jste se vrátili mě navštívit?" Byla to Ufňukaná Uršula. Připlula vzduchem skrz dveře a teď se vznášela před Ronem a Hermionou. „Už tady nemám žádné návštěvníky."
„Oh! Běž pryč, Uršulo!" zakřičel Ron.
„Proč mě všichni tak nenávidí?" vzlykala Uršula a spláchla se zpátky do svého záchodku.
„Rone, jak se tam dostaneme?" zeptala se Hermiona.
„Musíš tomu říct, ať se to otevře hadím jazykem."
„Ale Rone, já nemluvím hadím jazykem a ty taky ne."
„Ano, ale slyšel jsem Harryho, jak to dělá. Myslím, že to zvládnu."
„Dobře, myslím, že to za pokus stojí." Řekla Hermiona.
Ron se otočil k umyvadlu, zkřivil tvář tím, jak se soustředil a pak uslyšel chichotání. Otočil se a podíval se na Hermionu, „Co?" zeptal se.
„Nic! Pokračuj, Rone, nemáme moc času!" řekla. Potom si pomyslela, „Vypadá tak strašně roztomile, když se soustředí a křiví tvář."
Ron se otočil zpátky k umyvadlu a zkřivil tvář znovu. „Otevři se!" řekl... nic se nestalo. Otočil se a podíval se na Hermionu, která potřásala hlavou, „To bylo po našem" řekla.
Takže se otočil zpět k umyvadlu, „Otevři se!"
„Po našem" slyšel, když to řekla znovu.
O deset minut později tam pořád stál. Hermiona za ním přecházela sem a tam. „Rone, možná bychom měli najít nějaký jiný způsob, jak je zničit."
„Zkusím to ještě jednou!" řekl, „Otevři se!"
„Rone, je to pořád po našem. Byl to dobrý nápad a byl jsi dobrý, když jsi to zkoušel, ale ztrácíme tady čas!"
„Otevři se!" křičel, musí to fungovat. „Otevři se, otevři se, OTEVŘI SE!"
„Rone, ty jsi to dokázal!" Hermiona vykřikla, když mu skočila kolem krku. Ron se usmál a objal ji nazpátek.
„Co budeme dělat teď," zeptala se Hermiona.
„Musíme prostě skočit dovnitř."
„Rone, je to vážně hluboká díra, ani nevidím její konec."
„Je to v pohodě Hermiono, půjdu hned za tebou."
Podívala se na něj a zakroutila hlavou, „Ne, Rone, já nemůžu!"
Vzal ji za ruku a řekl „Dobře, uděláme to společně."
Popadl koště, pevně objal Hermionu kolem pasu a společně skočili do díry. Hermiona křičela celou cestu. Poté, co přistáli na dně, vzal Ron Hermionu za ruku a vyrazili dolů tunelem. Po přeskákání přes spadené kameny a otevření dalších dveří, utíkali dolů do komnaty ke kostře Baziliška.
„Wow, ta věc je obrovská!" řekla Hermiona.
„Ještěže to tu nesmrdí:"
Hermiona vytáhla hůlku z kapsy, ukázala na Baziliška a zakřičela „Diffindo!" Zuby se okamžitě oddělily z kosti a spadly na zem.
Když řekla to kouzlo, Ron byl znovu ohromen tím, jak brilantní je. „Je tak nádherná!" pomyslel si, když se skláněl, aby posbíral nějaké zuby. „Co když se přes to nedostaneme? Nech toho, Rone! Nepřemýšlej tak, oba dva z toho vyvázneme v pořádku. Řekni jí, co cítíš...sakra...nedokážu to..." Hermiona se právě sklonila a taky sbírala zuby, Ron ji znenadání chytil za ruku a pevně ji objal. Nervózně se zasmála a řekla, „Za co to bylo?"
„Jen za to, že jsi..." Ron cítil, jak rudne a vrátil se k zubům. Potom, co posbírali všechny zuby, Hermiona se otočila k odchodu.
„Počkej! Vrať se zpátky a postarej se o tohle." Řekl Ron a vytáhl pohárek z kapsy. Klekl si na zem a umístil jej před sebe. Vzal jeden ze zubů a pozvedl jej vysoko nad hlavu. Za chvilku Hermiona řekla, „Dobře? Do toho Rone, znič ho!"
„Nemyslím si, že bych měl." Řekl a dával přitom dolů zub, který držel v ruce.
„Jak to myslíš?" zeptala se Hermiona s vyvalenýma očima.
„Měla bys to udělat ty." Řekl.
„Jak to víš?"
„Nejsem si jistý, prostě to vím." Vzal její ruku a klekli si na zem. „Hermiono, pamatuj si, nezáleží na tom, co to bude říkat, není to pravda. Prostě to probodni a budeme to mít za sebou," řekl.
Podívala se na něj s nechápavým pohledem, „Rone, je to jenom hrneček. Ty neumí mluvit."
„Prostě si to pamatuj." Řekl, ustupujíc zpátky.
Když Hermiona zvedla zub nad hlavu, pohárek začal rachotit. A potom odnikud uslyšeli hlas, „Viděl jsem tvoje srdce a je moje."
Všechno, co Hermiona mohla dělat, bylo, že jenom zírala na pohárek.
„Hermiono! Probodni ho, hned!" křičel Ron.
Potom znovu uslyšela Ronův hlas, ale teď to neznělo jako Ron. Hlas byl hrubší a plný vzteku, to nebyl přece on. „Jak sis vůbec mohla myslet, že bych tě mohl chtít?" řekl, „Jsi ošklivá, s těmi hroznými vlasy a strašnými zuby."
„Rone?" zašeptala Hermiona. Zdálo se jí, že v dálce slyší další hlas. „Probodni to! Hermiono, není to pravda, nevěř mu!"
„Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem neměl v úmyslu dodržet jakýkoliv slib, který jsem ti dal. Nic pro mě neznamenáš! Ty Mudlovská šmejdko!"
Hermiona začala plakat. Milovala Rona, jak vůbec mohl říct něco tak strašného? Ještě jednou slyšela ten vzdálený povědomý hlas, „Hermiono! Není to pravda!" a bez představy, co vůbec říká, zakřičel „MILUJU TĚ!"
Další věcí, kterou Ron spatřil, bylo, že Hermiona se zubem blížila k pohárku se slzami, které jí zmáčely tvář. Ron k ní opatrně přistoupil zezadu a dal jí ruce na ramena, klekl si za ni na zem. Hermiona se otočila, skočila mu do náručí a brečela mu na rameni. „Šššš, Hermiono, je to v pořádku... je po všem... je to pryč...nebyla to pravda." Šeptal jí Ron.
Pro ně to vypadalo jako věčnost, co tam tak spolu klečeli v objetí. Poté se oba dva postavili a Hermiona řekla: „Musíme najít Harryho."
Ron popadl koště, které si s sebou přinesl, a oba popadli Baziliščí zuby. Poté nasedli a vylétli z Komnaty.
Když letěli vzduchem, Hermiona si znovu přehrávala všechny události v hlavě, přemítala, že Brumbál měl pravdu. Jediná věc, která mohla Voldemorta porazit, byla láska. Dokud neslyšela křičet Rona, že ji miluje, uvěřila by tomu hlasu, ale poté, co řekl ta slova, bylo to jakoby Voldemortovu hlasu došly slova a nic jiného ji už nemohlo ublížit.