Romione- Becoming Ron and Hermione

7.Konečně

  Smích zaplnil Velkou síň v Bradavicích, když Ginny dokončila svou řeč o Ronovi a Hermioně na jejich Zkouškové večeři. Zamilovaný pár se měl brát příští odpoledne na pozemcích jejich staré školy. Nemohli si vybrat lepší místo pro vyměnění svých slibů, než to, kde to všechno začalo. „Připomeň mi zabít Ginny!" pošeptal Ron Hermioně. Ginny se v projevu nedržela zpátky a mluvila i o trapných věcech, které Ron říkal a dělal, když byl mladší.
„Upřímně, Rone," řekla Hermiona, „nebylo to špatné. Na druhou stranu jí to můžeš příští měsíc vrátit, až se bude s Harry brát." Byly to dva roky od konce války a tyto dva páry byly pořád spolu.
Po Ginnyině projevu se všechna světla Velké síně zaměřily na speciální promítání Rona a Hermiony. První obrázky byly z Ronova dětství. Začaly s Paní Weasleyovou, která jej držela v náručí v nemocnic Svatého Munga hned potom, co se narodil. Ronovi zčervenaly uši, když na následujícím obrázku byl spolu s Ginny a ani jeden neměli zuby. Hermiona se usmála, chytla jej za ruku a stiskla ji. Dalších pár obrázků bylo z Hermionina dětství. Hermiona se na nich usmívala s jejími obřími zuby. „O bože!" řekla. Ron se usmál a políbil ji na tvář, „Jsi nádherná," řekl.
Na třetí sadě obrázků byli Ron s Hermionou po dobu let ve škole. Byl tam obrázek, jak se smějí spolu s Harrym ve společenské místnosti. Obrázky postupovaly až do šestého ročníku, do doby, ještě než vyrazili spolu s Harrym za viteály. Z té doby samozřejmě neměli žádné fotky, protože na to neměli čas. Fotky, které přišly potom, byly už po válce, takže tady vypadali konečně jako pár. Byly tady jejich fotky na svatého Valentýna a spousty dalších. Na poslední fotce byl Ron, klečící na koleni s prstenem v ruce a před ním stojící Hermionou, která si zakrývala rukama ústa, a slzy jí stékaly po tváři.
Jakmile prezentace skončila, mohla večeře začít. Když hosté odešli do Prasinek, kde zůstali přes noc, Ron s Hermionou jim poděkovali, že přišli a obdrželi mnoho přání na následující den. I poslední host odešel a všechno se uklidilo. Ron a Hermiona stáli venku před portrétem Buclaté dámy a přáli si dobrou noc.
„Nemůžu uvěřit tomu, že se zítra budeme brát!" řekla Hermiona.
„Já vím, je to neuvěřitelné," odpověděl Ron a hrál si s jejími prsty. Shodli se, že budou dělat věci postaru a řekli si dobrou noc před půlnocí a uvidí se navzájem až na svatbě. „Myslím na to, že zítra touhle dobou bude tvoje jméno Hermiona Weasleyová!" řekl Ron.
„Opravdu se už nemůžu dočkat!
Ron se sklonil a políbil ji na čelo. „Přál bych si, abys byla moje žena už dneska, vypadáš nádherně!"
„Rone, musíš počkat ještě několik hodin. Navíc jsme se oba dva už před nějakou dobou rozhodli, že počkáme, dokud nebudeme svoji, takže to bude mnohem speciální."
„Já vím, a taky že bude." Opět se sklonil a políbil ji. Po chvilce Hermiona polibek přerušila a podívala se na Ronovy hodinky.
„Rone, je 23:50, měl bys jít." Hermiona a zbytek nevěstina doprovodu zůstávali v Nebelvírské věži, zatímco Ronův doprovod ve věži Havraspárské. Mysleli si, že bude nejlepší zůstat v jiných věžích a tím pádem bude snazší se vyhnout tomu, že by se náhodou viděli před svatbou.
„Jo, myslím, že máš pravdu. Miluju tě." Řekl, když jí dával ještě jednu malou pusu.
„Taky tě miluju." Řekla a objala jej. Ron sklonil svou hlavu a dal jí pusu na nos, „Dobrou noc, nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím!"
„Dobrou noc, Rone. Já vím, taky se nemůžu dočkat."
Po úplně posledním objetí schoval ruce do kapes a vydal dlouhou chodbou. Hermiona prošla portrétem a šla nahoru do své postele v ložnici. Když si lehla, otočila se a uviděla své svatební šaty visící u okna, usmála se a nemohla se dočkat zítřejšího odpoledne.
„Hermiono, drahoušku, je čas vstávat." Šeptala Paní Grangerová, když s dcerou trochu zatřásla.
„Oh, mami, ještě pár minut." Fňukla Hermiona a převrátila se.
„Hermiono, dneska se vdáváš. Myslím, že chceš vstávat."
Hermiona otevřela oči a usmála se. „Konečně!" pomyslela si. Paní Grangerová vstala a odešla do koupelny, kde se už ostatní děvčata připravovala. Hermiona se posadila a usmála se, když uviděla vázu červených růží na nočním stolku. Vzala růže do ruky a přivoněla k nim, potom otevřela kartičku, která ležela vedle.
„Hermmiono," bylo tam napsáno,
„Až tohle budeš číst, tak věz, že na tebe myslím. V několika příštích hodinách tě budu moct nazývat svou ženou, je to něco, co jsem chtěl už hodnou dlouhou dobu předtím. Nemůžu se dočkat, až budeme spolu a začneme náš společný život. Nedokážu si představit zbytek mého života s nikým jiným, než s tebou, Hermiono. Miloval jsem tě už dlouho předtím a už vím, že moje láska k tobě je den ode dne silnější. Miluju tě, Hermiono! Nemůžu se dočkat, až budu tvým mužem. Uvidíme se brzo, miláčku!
S láskou,
Ron"
Hermiona se usmála a povzdechla si. Co by teď udělala jenom proto, aby mohla Rona vidět.
„Hermiono, drahoušku, musíš se začít připravovat!" zavolala Paní Grangerová.
Hermiona vrátila kartičku i květiny na noční stolek a pospíchala do koupelny.
„Tady Hermiono, všechno jsem přichystala." Řekla Ginny a ukázala na sedadlo u zrcadla. Ginnyiny ohnivě rudé vlasy byly již učesané. Z poloviny je měla sepnuté nahoru a zbytek se v nádherných prstýncích spouštěl na její ramena. Ginny se dobrovolně, už v den Ronova a Hermionona zasnoubení přihlásila, že jí bude dělat make-up na svatbu. Když Hermiona seděla v křesle a Ginny ji malovala, začínala být netrpělivá. Nemůže se už dočkat svatby. Tak moc si Rona chtěla vzít, až to bolelo. „Oh, Hermiono," řekla Ginny, „Za pár hodin z nás budou sestry!"
Hermiona se usmála, „Já vím, vždycky jsem tě považovala jako sestru, ale teď to bude oficiální!" Když byly její vlasy a make-up hotovy, Paní Weasleyová běhala z jedné věže do druhé a kontrolovala Rona a Hermionu. „Oh, Hermiono, vypadáš tak nádherně!" řekla a utírala si oči, „Ron má takové štěstí, že si bere tak úžasnou dívku, jako jsi ty!"
„Děkuji Vám, Paní Weasleyová. Cítím se jako ta nejšťastnější žena na světě, že si Rona beru!"
„Oh, drahoušku, prosím tě! Můžeš mi říkat Molly! Nepotřebujeme být tak formální!" řekla a objala Hermionu. „Dobře, půjdu znovu zkontrolovat Rona. Má problém se svým motýlkem." Hermiona se zasmála, když si představila Rona, jak se snaží si motýlka prostě uvázat sám.
„Tady!" řekla Ginny, když dala Hermioně do vlasů i poslední sponku, „Co myslíš?" zeptala se a otočila Hermionu přímo před zrcadlo.
„Oh, Ginny, je to nádherné!" řekla Hermiona. Ginny dala půlku vlasů nahoru, část z nich zkroutila a část dala do drdolu. Zbytek vlasů jí v malinkých kudrlinkách splýval podél ramen. „Opravdu se ti to líbí?" zeptala se Ginny.
„Oh, Ginny, to je přesně tak, jak jsem si to představovala, když jsem byla mladší! Děkuji ti! Řekla Hermiona a objala ji.
„Holky, měly byste se už obléct! Obřad začíná už za hodinu!" řekla Paní Grangerová.
Ginny, jako hlavní družička podala ostatním červené šaty a rychle se převlékly.
Paní Grangerová a Paní Weasleyová pomáhaly Hermioně do šatů. Byly nádherně bílé, bez ramínek a po celých šatech byly bílé květy a stříbrné třpytky. Na Hermioně vypadaly prostě ohromně. Když na sobě měla šaty, všichni postávali kolem a dělali jenom „Ohhh," a „Aaach". Jakmile se na sebe Hermiona podívala do zrcadla, viděla Ginny, jak jde směrem k oknu. Přešla k oknu taky a Ginny poté prstem ukázala napravo. Když viděla, kam Ginny ukazuje, Hermioně se zhoupl žaludek. Byl to Ron, který stál na zemi a zíral nahoru do okna. Věděla, že z místa, kde stojí, na ni nemohl vidět, ale usmála se tomu, že se na ni ve skutečnosti dívá. Ron vypadal prostě skvěle v tom mudlovském obleku. Hermiona se musela přemáhat ze všech sil, aby neseběhla za ním a neskočila mu do náruče.
„Dobře holky, je čas sejít dolů!" zavolala Paní Weasleyová. Ginny ještě naposledy Hermionu objala a potom běžela ze dveří spolu s ostatními družičkami.
Paní Grangerová svou dceru ještě jednou objala a řekla, „Vypadáš nádherně, drahá! Ron je opravdu šťastný muž. Tvůj otec tady bude za chviličku, aby tě odvedl dolů, miluju tě!" potom se otočila a odešla z ložnice, kde zůstala Hermiona sama.
Podívala se znovu z okna a viděla, že Ron už odešel. Už určitě musel zaujmout své místo u oltáře. Otočila se, aby se znovu podívala do zrcadla. Spatřila svůj odraz, povzdechla si a zašeptala, „To je ono!" Cítila motýlky v břiše. Ještě jednou se podívala do zrcadla a uviděla svého otce stát za ní u zárubně dveří.
„Drahoušku, vypadáš nádherně!" řekl, šel přímo k ní a políbil ji na tvář.
„Děkuji, tati! Řekla Hermiona. Svatba ještě ani nezačala a ona už měla oči plné slz. „Jak se má Ron?" zeptala se.
„Je nervózní,. Mohu jenom říct, že když jsem se mu podíval do tváře, viděl jsem, jak hluboce tě miluje. Je úžasný, Hermiono. Nemohl jsem si přát lepšího zeťě." Hermiona se usmála a slza jí spadla na tvář. Pan Granger ji setřel a řekl, „Žádné slzy. Nechceš přece, aby tě Ron viděl plakat. Mohl by si myslet, že si ho nechceš vzít!" Hermiona se zasmála a řekla, „Jsem v pohodě."
Pan Granger se usmál také a nabídl jí rámě, „Můžeme?" řekl. Hermiona se chytla jeho ruky a došli k hlavním dveřím, které byly otevřené, takže Ron ji poprvé spatřil.
Když už stáli za zavřenými dveřmi, Hermiona se začala třást. Byla tak nervózní. Nikdy nebyla ráda středem pozornosti, ale stále dokola si opakovala, že si lidí ani nevšimne, jen se musí dívat na Rona a ignorovat všechny kolem. „Jsi připravená?" zeptal se Pan Granger, když se podíval dolů na svou dceru. „Ano." Odpověděla Hermiona. Postavila se na špičky a políbila svého otce na tvář, „Miluju tě, tati!" zašeptala.
„Taky tě miluju." Řekl Pan Granger se slzami v očích.
Další věc, kterou Hermiona uviděla, jakmile se otevřely velké dubové dveře a ona kráčela vpřed, byl Ron stojící na konci uličky a čekal na ni. Intenzivní láska, kterou k ní choval, byla vepsána v jeho obličeji a rozzářil se. Hermiona měla pravdu, vůbec si nevšímala stovek lidí, kteří na ni zírali. Nebylo tady nic, co by mohlo přerušit její oční kontakt s Ronem. Hned potom si uvědomila, že otec předává její ruku do Ronovy a šli k malému muži, který vedl obřad. Potom byl čas na Ronovy sliby. Otočil se tváří k Hermioně a cítil, že jeho srdce nejspíš exploduje vší láskou, kterou k ní cítil.
„Hermiono," začal, „Miloval jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil ve vlaku a ty jsi mi řekla, že mám špinavý nos," z davu se ozvalo chichotání a Ron pokračoval, „Za tolik let naše přátelství rostlo, až dorostlo v lásku. Hodně moc jsme se hádali a měli jsme neshody, ale moje láska k tobě se nikdy nezměnila. Zavazuji se ti tímto, že tady pro tebe budu v dobrém i ve zlém a budeme spolu budovat náš život. Nemůžu se dočkat, až spolu budeme mít děti a budu tvým mužem navěky. Miluju tě!" dokončil.
Hermiona se usmála a začala se svým slibem, „Rone, vždy jsi tady byl pro mě. I když se staly špatné věci, vždy jsem věděla, že to překonám, když jsi byl se mnou. Prošli si spolu už hodně a vím, že ta cesta před námi bude někdy drsná, ale chci tomu čelit s tebou a s nikým jiným." Zlomil se jí hlas a pár slz já steklo na tvář, tak je Ron osušil, „Slibuju, že tě budu podporovat a vždy tady budu pro tebe. Miluju tě, Rone!" Ron se usmál a stiskl její ruce.
Bylo načase, aby si vyměnili prsteny. Když Ron navlékl stříbrný prsten na Hermionin prst, zašeptal, že to mohla slyšet pouze ona, „Miluju tě." A když Hermiona navlékala na prst prsten Ronovi, zašeptala, „Taky tě miluju." Spojili ruce ještě jednou a malý oddávající řekl, „Prohlašuji vás za manžela a manželku. Rone, můžeš políbit nevěstu."
„Konečně!" řekl Ron, když se Hermiona usmála a poprvé se jako manželé políbili. Všichni tleskali a Ron s Hermionou přerušili polibek. Viděli, že obě jejich matky pláčou a slzy jim stékají po tvářích. Ron a Hermiona se podívali zpátky jeden na druhého a pak se zase otočili do davu. Malinký oddávající řekl ještě jednou, „Je mým potěšením, představit vám Pana a Paní Weasleyovy!" Poté následoval ještě větší potlesk. Harry, Ronův svědek, poplácal Rona po zádech a řekl, „Dobrá práce, kamaráde!"
Ron s Hermionou šli uličkou zpátky do hradu. Ještě když byli pryč ode všech ostatních, Ron zvedl Hermionu do náruče, „Miluju tě, Paní Weasleyová!" Zasmála se, „Opravdu se mi líbí, jak to zní!"
Potom se vášnivě políbili, když v tom je vyrušil někdo, kdo si odkašlal. „Je čas, abyste šli na recepci," řekl Harry, „Na tohle budete mít ještě spoustu času později!" zasmál se.
Oba dva byli znovu oslavováni, když vešli do Velké síně, která byla vyzdobena růžemi v barvě slonovinové kosti a zlatými stuhami, které stékaly dolů po stěnách a byly rozprostřeny po stropě. Ron s Hermionou tančili svůj první tanec na Hermioninu oblíbenou mudlovskou píseň; „The Greatest Story Ever Told" od Olivera Jamese.
Všichni ostatní se k nim připojili. Poslední událost byla házení kytkou, kterou chytla Lenka Láskorádová. Jakmile chytla kytici rudých růží, Hermiona spatřila, jak se Neville začervenal.
„Dámy a pánové," George si sjednával pozornost, „Chtěl bych vás požádat, abyste se přesunuli do venkovního areálu, aby si Ron s Hermionou mohli užít společného času a vzrušení. Nezapomeňte použít ochranu, děcka!"
„GEORGI!" zakřičela Paní Weasleyová, která stála na druhé straně síně. Ronovy uši a tvář zčervenaly, „Blbec!" řekl.
Jakmile byli všichni venku, proběhli Ron s Hermionou uličkou, kterou jim dav vytvořil, a házeli na ně lístky růží. Na konci davu George a Lee Jordan odpalovali ohňostroj ve tvaru srdce z Georgova obchodu.
Oba dva potom nastoupili do kočáru taženého jednorožcem, který všude kolem sebe zářil. „Dej jí pusu!" zařval fotograf. „To není problém!" řekl Ron a sklonil se k Hermioně. Udělalo se hodně fotek a potom se vůz rozjel pryč. Ron s Hermionou se otočili a mávali svým přátelům a rodině. Ostatní si potom mohli všimnout nápisu, který byl na zadní straně kočáru a hlásal „Ron a Hermiona se právě vzali", ale George jej okouzlil tak, že se za několik sekund proměnil v „Ron a Hermiona – panicové nikdy víc!"
Když kočár zmizel ze školních pozemků a už nemohli nikoho vidět, Ron dal svou ruku kolem Hermiony, „Dobře, Paní Wesleyová, skoro po deseti letech jsme se konečně vzali."
„Miluju, když mi tak říkáš." Zašeptala.
„Paní Weasleyová..." zašeptal Ron do jejího ucha a jemně ji políbil na krk. Hermiona otočila hlavu a její rty se potkaly s jeho. Zůstali tak, dokud kočár nedojel do Prasinek. Jakmile přijeli, už stepovali před kočárem a Ron vzal Hermionu do náruče stejně, jako před dvěma lety, když byli na honu za viteály a vrátili se z Malfoyova sídla.
Když Hermiona znovu otevřela oči, byli na nejkrásnějším líbánkovém místě, jaké kdy spatřila. Byli v Paříži ve Francii a po zbytek týdne to byly jejich líbánky. „Miluju tě, Rone!" povzdechla si Hermiona.
„Taky tě miluju, Hermiono!" řekl Ron, když ji políbil a odnesl ji do ložnice oslavit jejich manželství.