♡ Love and Forever With You ♡

*Thirty-third*

Prolhaná Ashley,

   jak už jsem říkal - nevěřil jsem ti.

   Popravdě bych ti nevěřil ani teď. Raději bych žil v nevědomosti, než se trápit nad tím, kdy se to dostane ven. Kdy se o to někdo začne zajímat pořádně.

   Kdy...

   Kdy tě ode mě odvedou.

   Ještě jsi spala, když mi ráno na dveře zaklepala Rachel, že už musíme do školy. Polohlasem jsem jí odpověděl, že mi není dobře a zůstanu doma.

   Vlastně jsem ani nelhal.

   Bylo mi špatně. Z toho, co se ti stalo.

   A... z tebe.

   Bylo mi z tebe na zvracení.

   Prvních pět nebo šest setin sekundy, když jsem se probudil, ses mi hnusila.

   A pak to bylo zase pryč. Zase jsem měl to nutkání vstát a ochránit tě, ale...

   Tvůj rozechvělý dech, který končil v ohybu mého krku mě přinutil zůstat ležet.

   Pozoroval jsem tě celé ráno, dokonce jsem ti i odhrnul pramínek vlasů z tváře, abych na tebe viděl.

   Musel jsem to vstřebat.

   Opravdu se stalo něco takového andílku, jako jsi ty?

Felixoxo

P.S.: Nech mě hádat... zase to začalo.