Vystrašená Ashley,
ještě doteď cítím na rukou dotek tvé ledové kůže, když jsi se mi vyčerpaně zhroutila do náruče. Na pyžamě se mi během chvilky objevily rudé fleky, ale neřešil jsem to. Měl jsem moc práce s tvým nehybným tělem.
Stále jsi plakala, když jsem tě pokládal k sobě do postele a snažil se tě zahřát mou dekou, ze které ještě sálalo teplo mého vlastního těla.
Utěšoval jsem tě, šeptal ti do ucha, že už jsi v bezpečí, že to všechno bude dobré. Ale ty jsi mi drtila paže mezi prsty a vzlykala:
"Nebude to dobré. Už nikdy to nebude dobré. To co se stalo, není dobré."
A co jsem měl v tu chvíli dělat? Nedokázala jsi mi říct, co se vlastně stalo a tahat jsem to z tebe nechtěl.
Byla jsi tak vyděšená a bezmocná. Choulila ses mi v náručí a já se bál, že by ses mohla v měsíčním světle vytratit.
Tehdy jsem to nechápal, ale dneska naprosto chápu, z čehos měla takový strach.
Felixoxo
P.S.: Proč mi vlastně připomínáš, abych to nikomu neříkal?
ČTEŠ
♡ Love and Forever With You ♡
Fiksi PenggemarMilá Ashley, pamatuješ si na to léto, kdy jsi byla v jednom kuse ponořená v knížkách? (...) Hlavní postavy v nich si psaly milostné dopisy, aby se aspoň na chvíli oprostily od reality a ty drahocenné chvilky strávily s tím, koho milují. (...)...
