Unwanted fortune

Pátá

Holky mi opět vybírali šaty. Tentokrát zvolili teda naštěstí úměrně situaci. (viz. Media) Mám je ráda, ale jsou to trochu odvázanější holky, než jsem já. Nalíčili mne a upravili mi vlasy do takového volnějšího drdolu. Čas do pohovoru se krátil a já byla v šíleném stresu. Doufám, že to dopadne dobře. Práce by se mi hodila.

Vzala jsem psaníčko a vyrazila. Bylo to dvě zastávky metrem od mého baráku. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet městskou dopravu. Vylezla jsem z podzemí a u zastávky se tyčil obří mrakodrap. Polkla jsem a vydala se směrem do vstupní haly. Po pravé ruce byla recepce. Milá slečna se mne zeptala, do jaké firmy jdu a za kým. A: „Jdu do firmy Cofix za panem Blackem, mám u něj ve 12:00 pohovor." Slečna se mile usmála, podala mi kartičku a řekla mi, že mám výtahem vyjet do 38 patra a dojít k firemní recepci.

Na recepci jsem se představila a uslyšela známý hlas. Byl to onen muž, který mi včera volal. Nasměroval mne do dveří. Poslední dveře na chodbě, která vedla snad přes celé patro. Prý už mne pan Black očekává. Vykročila jsem pevným krokem, směr velké dřevěné dveře. Pár kroků před nimi jsem zastavila, zhluboka se nadechla a zaklepala. Dveře se otevřeli a v nich stál člověk, kterého jsem moc dobře znala.

Tváře mi začínaly nabírat červeň a políval mne pocit horka. Najednou jsem se cítila ještě menší, než jsem. Vzhlédla jsem nahoru a uviděla stejně udivený výraz. Po pár vteřinách, které mi přišli jako hodiny, nasadil Mark profesionální úsměv a ukázal směrem ke stolu. Já sklopila hlavu a vydala se tou obří místností směrem ke stolu.

M: „Těší mne, slečno Dunkan, rád bych vás přivítal na dnešním pohovoru a doufám, že vše proběhne podle plánu."

On se směje. Není to úsměv profesionální ale takový ten co ve vás vyvolá obavy. Najednou jsem cítila, jak jsem slabá, polkla jsem a vyloudila ze sebe.

A: „Dobrý den, také mne těší pane Blacku. Budu ráda, pokud budu vyhovovat vašim požadavkům na místo, které jsem se přihlásila."

Ten úšklebek se stále zvětšoval. Oči mne zase svlékali. On mě, ale už nahou znal a o to byla tahle situace nepříjemnější. Z ničeho nic změnil výraz na profesionální a spustil. Pohovor probíhal normálně, jen napětí, které bylo hmatatelné se dalo krájet. Každý pohyb, který udělal, se mnou cukl. Když se postavil, měla jsem chuť se postavit taky, abych dokázala udržet odstup. Ta přitažlivost byla stále cítit.

M: „Dobře slečno Dunkan, jsem rád, že jste přišla, my se vám ozveme."

A: „Děkuji za příležitost, nashledanou."

Vstala jsem ze židle a otočila se ke dveřím. Vykročila jsem pomalým krokem. Cítila jsem, jak se mi podlamují nohy, což musel vidět. Byla jsem jak gumová. Když jsem zaslechla kroky za sebou, znervózněla jsem. Blížili se, najednou jsem se otočila, nevím proč, ale musela jsem. Stál za mnou asi tak 10 cm. Naklonil se, zpanikařila jsem a chtěla couvnout, ale narazila jsem zády do dveří. Protáhl kolem pasu svojí úžasnou ruku a sáhl po klíči. On chce zamknout? Ne, to nemůžu, tu práci potřebuju. Když se s ním vyspím teď tak jí nedostanu. Že je to nelogické? V tu chvíli mi to přišlo velice logické. Najednou jsem zaslechla cvaknutí a on se začal sklánět. Dala jsem mezi nás ruku. Snažila jsem se odtáhnout. On měl, ale víc síly a zatlačil proti mojí ruce a přiblížil se mi k uchu.

M: „Včera se ti to líbilo, poznám to. Neboj, nebude to mít žádný vliv, ale teď to potřebuju."

Zamrazilo mne, nechtěla jsem.

A: „Nezlob te se, já nemůžu."

Špitla jsem, otočila se a sáhla jsem po zámku. Najednou mne vahou přitisknul ke dveřím, stál za mnou a položil si ruce k hlavě. Na svém zadečku jsem ucítila, něco co rozhodně patřilo jemu. Sklonil se a pošeptal mi.

M: „Já si počkám."

Odstoupil ode mne. Já byla jako želatina. Nával horka, který mne polil, byl nesnesitelný. Rychle jsem otevřela dveře a vystřelila z kanceláře. Ještě jsem se ohlédla a jeho pohled byl temný a úsměv šibalský.

Myslel si, ne on tomu věřil, že dostane to, co bude chtít.