Unwanted fortune

Desátá

M: „ Prosím, Black."

Ozval se do telefonu, hrubý mužský hlas. Nechtěla jsem s ním mluvit. Musela jsem.

A: „Dobrý den, u telefonu Amy. Potřebuji se s vámi na něčem domluvit."

M: „Povídejte slečno Dunkan, poslouchám."

A: „ No kde začít. Potřebovala bych nastoupit až ve středu."

Zkusila jsem nerozvádět situaci. Nechci, aby to věděl, ale myslím si, že mi to nevyjde.

M: „ Slečno, nástup je jasně daný, máte k tomu závažné důvody?"

Mohla jsem tuhle otázku tušit, že? A teď co zkusím to nějak okrouhnout. Nemusí o tom vůbec vědět.

A: „No víte, něco se přihodilo a já bohužel ležím v nemocnici Keck Hospital. A propustí mne až v úterý."

M: „Dobře, dostavte se ve středu."

A: „ Děkuji pane Blacku."

Co si čekala? Nebul. Nezáleží mu na tobě. Ale to si přece věděla. Nejsi přece naivní. Kárala jsem se v hlavě, ale stejně to nepomáhalo.

Bylo něco okolo deváté večer, když se mi trochu ulevilo a já usnula. Zdálo se mi o tom, co se mi stalo s Liamem. Noční můra. Škubnutím se vzbudila. Všechno to bylo tak čerstvé. Naštěstí nedošlo na nejhorší, uklidňovala jsem se stále v hlavě. Než jsem znovu zabrala, byly čtyři hodiny ráno.

Mark

M: „Dobře, dostavte se ve středu."

A: „ Děkuji pane Blacku."

Ta holka je lepidlo na problémy, pomyslel jsem si. Bylo mi jí líto, ale nemohla očekávat, že budu mít starost. Je to jenom hra. Na kočku a myš. Když telefon pokládala, slyšel jsem, že jí je do pláče. Není mi to úplně lhostejné, ale co bych měl dělat?

Zvedl jsem znovu telefon a vytočil číslo na recepci. Nadiktoval jsem mu, co potřebuji a čekal, až zavolá nazpátek.

Po třetím zazvonění jsem telefon zvedl, ozval se Rob, který mi sdělil vše, co jsem potřeboval. Položil jsem mu to a šel si obléknout sako. Vyrazil jsem domů.

Doma jsem se osprchoval a šel si lehnout, zítra mě čeká fakt dlouhý den.

Amy

Ráno jsem se vzbudila a první co jsem uviděla, byla sestra, která mi přišla změřit teplotu a zeptat se jak mi je. Bylo mi kupodivu dobře. Trochu na zvracení ale dobře. Po snídani, která tady byla vynikající, jsem se šla projít po oddělení. Ještě jsem nemohla dnes ven. Kdyby náhodou.

Přepínám programy na své televizi v pokoji. Nic tu nedávají, je to tu všechno hrozně dlouhé. Nejsem tu ani den a už nevím co dělat. V televizi nechám běžet pohádku, Na vlásku a usínám.

Mark

Je jedna hodina odpoledne, mám trochu času, co jsem ušetřil, přesunutím pár schůzek. Potřebuji si zařídit pár osobních věcí. Vyrazím z kanceláře a zastavím se u recepce. Nahlásím Robovi, že se tak za hodinu až dvě vrátím a vyrazím.

Cestou koupím pár věcí, abych nebyl za hulváta. Sice, už jím sem, ale nemusím být svině vrcholného kalibru. Dojedu na místo, vyjedu do 7 patra a vydám se doprava. Když už stojím před dveřmi, polije mne trochu pot. V duchu mi proběhne, co to dělám a najednou zaklepu. Už není cesty zpět.

Amy

A: „Dále."

M: „Zdravím, přišel jsem se za vámi podívat."

Vykoktal nejistě, a vstoupil. Krve by se ve mně nedořezal. Co tu dělá?

A: „Co tu chcete? Nestačí vám to vše?"

Kouká na mě s výrazem, do prdele cože? Vůbec netuší, o co jde. Amy musíš se hodit do klidu.

A: „Omlouvám se, děkuji za návštěvu."

M: „A co se mělo všechno stát? Rád bych slyšel, co jsem provedl."

Položil mi na stůl čokoládu, nějaké ovoce a posadil se vedle postele. Čekal vysvětlení. Výraz měl stále nečitelný, ale trochu se v něm odrážela zvědavost.

A: „Už jen, že se stalo to, co se stalo. To se prostě stát nemělo. Mám pro vás pracovat. Teď tohle. Mám až moc smůly na jednu holku."

M: „Stále nechápu, co se vám teď přihodilo? A já nevidím žádný problém, tom co se stalo předtím, jsme dospělý a můžeme se pobavit." Šibalský úsměv.

A: „Nemám na to teď opravdu náladu, tohle probírat. Zábava, nezábava. Za to co se mi teď stalo, může moje hloupost a vaše touha zbavit se problému rychle a efektivně."

Vytřeštil na mne oči a nebyl schopen jediného slova. Natáhl ke mne ruku, ale jeho výraz znovu vychladl.

A: „Kombinace extáze od Liama, a pilulka po." Lehce jsem se pousmála. „Už můžete klidně jít, jsem už naprosto v pořádku."

M: „Dobrá nebudu vás už rušit. Budu vás očekávat ve středu. Hlaste se u mě. Musíme podepsat smlouvu. A zaškolovat vás budu první 3 měsíce také já. Do teď jsem účetnictví dělal sám."

Jen jsem přikývla a otočila se v posteli zády. Nemohla jsem vidět ten jeho výraz. Jen jsem slyšela, jak se zvedl a odešel.