Unwanted fortune

Šestá

Dny ubíhaly rychleji než by člověk chtěl. A z pohovoru mi stále nikdo nezavolal. Popravdě nečekala jsem, že by se ozvali. Nejspíš sem ani nechtěla. Situace, která se odehrála, při něm mi vůbec nebyla příjemná a bála jsem se toho, jak by vše dopadlo. S holkama jsme se chodili bavit do kina, klubů a podnikaly výlety na různá zajímavá místa. Takže jsem místy zapomínala na to, že mi docházejí peníze, ale bohužel nebylo vyhnutí a já musela začít hledat práci. Vzala jsem do ruky tablet a projela pár webových stránek.

Poslal jsem pár životopisů na různá místa a čekala, až odpoví. Bylo mi jasné, že to chvilku bude trvat. I přesto jsem zkontrolovala e-mail než jsem se rozhodla ho vypnout. Mojí pozornost upoutal e-mail s předmětem v kterém stálo: Jste přijatá.

Vážená slečno Dunken, je nám ctí Vám oznámit že na pozici účetní jste byla přijatá. Dostavte se v pondělí do kanceláře číslo 26. Podepíšete zde smlouvu a poté budete uvedena ke své práci, abychom mohli začít se zaškolením do vaší nové pozice. Blahopřejeme k získání pracovního místa. S pozdravem Cofix.

Zatajil se mi dech, dnes jsem již věděla, že si těmi slovy si byl jistý víc, než jsem očekávala. I přesto jsem se radovala z nové práce. Okamžitě jsem to běžela říct holkám vedle do obýváku. Hned poté jsem to zavolala rodičům. Mamka s Taťkou byli nadšeni, plat byl více než obstojný a ještě to byla práce v mém oboru.

Holky se rozhodli, že musíme tuhle šťastnou událost jít okamžitě zapít. A tak začaly přípravy na oslavu mého nového místa. Znovu mne oblékly jak slečnu lehčích mravů a mohli jsme vyrazit. Necítila jsem se v tomhle oblečení ve své kůži, ale holky jinak nedaly. Prý musím vypadat úžasně, abych si někoho našla, jinak tu skončím sama, až tu nebudou.

A tak jsme vyrazili vstříc večerním dobrodružstvím. Noc mi připadala jako celá věčnost. Seděla jsem na baru onoho klubu, jako když jsme sem přiletěli. Je to 10 dní, ale mne to přijde, jako kdyby uteklo pár měsíců. Doufala jsem v nepřítomnost mého budoucího šéfa. Ale jak všichni víme, když doufám v něco, stane se přesný opak. Zahlédla jsem ho na jednom z balkónků. Otočila jsem se čelem k baru a řekla Michaelovi, aby mi umíchal další drink. Dělala jsem jako bych si ho nevšimla a doufala, že on udělá případně to samé.

Znáte takový ten pocit, když cítíte, jak na vás někdo kouká, ale vy ho nevidíte? Přesně to jsem cítila. A dokonce jsem tušila, ne já věděla kdo to je a to mě děsilo. Vyděsilo mne to natolik, že jsem se sebrala a chtěla se ztratit v davu. Šla jsem na taneční parket. Hned se kolem mě začal obmotávat nějaká kluk. Bylo to nepříjemné, ale pořád lepší než podlehnout znovu svému budoucímu šéfovi.

Po pul hodině ustavičného osahávání a mačkání svého penisu na má záda se onen kluk rozhodl, že půjdeme na bar. Posadil mne jak nějakého psa, vedle sebe na židli a objednal pití. Já se snažila ignorovat pohled, který sem cítila, i když jsem k němu byla zády. Potřebovala jsem si odskočit, tak jsem . . . vlastně ani nevím, jak se jmenuje, oznámila že jsem za chvilku zpět.

Vracím se z toalety, která byla překvapivě velice čistá a moderní. Tak v takovém luxusu se o to starat musí. Posadila jsem se na bar a pan neznámý ke mne přisunul drink a představil se.

L: „Jsem Liam, kočko."

A: „Amy."

Dál jsem nemluvila, ale by nezdvořilé se nepředstavit, ještě když mi koupil pití. Chvilku jsme seděli a popíjeli, já s pohledem zabodnutým do zad. Když jsme dopili, Liam mě vtáhnul zpět na taneční parket. Nebránila jsem se, chtěla jsem se vyhnout panu Blackovi.

Uběhlo zhruba 20 minut a já cítila, že mi je už trochu teplo a potřebovala bych si odpočinout. Zkuste si tančit na podpatkách. Proto jsem se Liamovi omluvila a vyšla směrem ven z klubu. Trochu jsem se cítila dezorientovaná, ale vzduch tu byl vydýchaný a mě bylo strašné horko. Před dveřmi jsem si sedla na obrubník a snažila se trochu zklidnit a nadýchat čerstvého vzduchu. Bylo už chladněji.

Najednou jsem ucítila něčí ruku na mém rameni. Byl to Liam. Zlehka jsem se usmála a navrhla, že bychom se mohli projít. Netušila jsem, co přijde potom.

Liam mě stáhnul k sobě a začal líbat a postupně mne silou tlačil ke zdi. Neměla jsem sílu v rukou ani nohou. Nemohla jsem nic dělat. Když se mi povedlo se odtáhnout z toho odporného polibku, snažila jsem se vykřiknout. Ale bylo to marné jednou rukou mi chytil ruce a druhou pusu. A tiše procedil mezi zuby.

L: „Bude to takhle kočko, teď si to užijeme. Stejně s tím nic neuděláš, nemáš sílu na to se mnou tady zápasit. A navíc brzo budeš naprosto mimo a věř mi, užiješ si to."

Hlavou mi blesklo, že bych měla co nejvíc křičet, ale i když Liam dal ruku pryč, z nějakého důvodu jsem to neudělala. Bála jsem se, aby mi něco neudělal, otočila jsem jen hlavu na stranu a čekala, co se stane. Pomalu mi rukou zajel pod sukni a stáhnul kalhotky ke kolenům. To ve mne vyvolalo paniku a já vykřikla.

A: „Pomoc! Tady ten uchyl mne chce znási.."

Nedořekla jsem to ani a přistála mi obrovská facka, až jsem sebou celá trhla. Od té doby jsem již byla zticha a čekala. Otočil mne k sobě zády a čelem ke stěně. Lehce mi nadzvednul zadek a začal si rozepínat kalhoty. Byla jsem smířená s tím, že neuteču. Zavřela jsem oči a nechala stékat slzy. Ruce mi držel za zády a už se chystal na to jediné, vzít si to co bych mu nikdy nedovolila.

Byla jsem tu 10 dní a už se mi stalo tolik věcí.Byla jsem vyděšená, zklamaná, naštvaná a odevzdaná. Nic jiného už mi nezbývalo.