Unwanted fortune

Devátá

Vrátila jsem se domů nad ránem. Už byla sobota. Cestou jsem si pročetla, co vlastně ta pilulka v mém těle udělá. Roztrhá mě na kusy, nebo aspoň to jsem já viděla. Vstoupila jsem do bytu, vyhnula se holkám. Byli tu jen dvě, Monika si asi někde užila. V duchu jsem se pousmála a šla do kuchyně. Natočila jsem si sklenici vody a pilulku spolkla. Celý obsah jsem do sebe vylila a šla si lehnout.

Vzbudila jsem se kolem třetí odpoledne a cítila lehkou bolest v podbřišku. Trochu jsem se proklínala, za to že jsem to brala. Už mi to trhalo vnitřnosti a mělo být hůř. Vyškrabala jsem se z postele a šla si pro něco k jídlu, dokud můžu ještě jíst. V kuchyni na lednici vysel vzkaz.

Nechtěli jsme tě s Liz budit, šli jsme nakupovat. Pokud něco budeš potřebovat, zavolej.

Nepotřebuji nic, nebudu na sebe upozorňovat. Vzala jsem si z lednice nějakou zeleninu a udělala si salát se sýrem. Měla jsem sice hlad, ale břicho mě každou vteřinou bolelo víc a víc. Umyla jsem po sobě talíř a misku, které jsem zašpinila a vydal se zpět do postele.

Po dvou hodinách co jsem dokoukala film, jsem chtěla jít na záchod, protože mi přišlo jako bych to dostala. Chtěla jsem se zvednout, ale moje svaly nespolupracovali. Dál jsem ležela, zkroucená jako kreveta a doufala, že to brzy odezní.

Utekla zhruba hodina a holky se vrátili domů, stále bez Moniky. Všimli si, že už jsem doma a Isi zaklepala na dveře. Pozvala jsem je dovnitř. Když byli obě uvnitř, všimli si něčeho divného a obě vytřeštili oči. Nechápala jsem, o co jde. Bolest břicha nejde přece poznat pohledem.

I: „Ty vole, Amy ty krvácíš. Co se děje vždyť je vedle tebe spoustu krve."

Toho jsem si až do teď nevšimla. Ležela jsem se zavřenými oči. Možná jsem i chvilku spala. Byla jsem nucena jím říct pravdu. Ať to stojí, co to stojí. Začala jsem hezky od začátku. Prvním dnem s Markem, až do dneška. Holky mne uklidnili, že to se prostě stává a že za to nemohu. Potom Liz prohlásila, že až toho Liama potká tak, že ho zabije.

Holky na nic nečekali a zavolali sanitku. To krvácení neustávalo a nelíbilo se jim to. Je pravdou, že o tom nikde v balení nebyla ani zmínka. Do 10 minut tu byla záchranka. Když to viděli chlapy ze sanitky, s hrůzou vytřeštili oči a pomohli mi na lehátko.

A tak jsem se o půl hodiny později nacházela už v nemocnici a čekala, co mi doktor poví. Ten zhruba po třech vyšetřeních, dorazil za mnou a vysvětlil mi.

D: „ Slečno Dunken, máte ojedinělou reakci, která bude potřebovat lékařský dohled. Kdyby se to zhoršilo, abychom vás mohli okamžitě převést na operační sál. Pokud vše půjde tak jak má, budete v úterý propuštěna. A ještě jedna maličkost, užíváte drogy? Já jen, že nám vyšel pozitivně test na extázi. Což by taky mohlo být spouštěčem této reakce."

A: „Děkuji pane doktore, nešlo by mě propustit o něco dříve? V pondělí nastupuji do práce. A k té extázi, no jak bych vám to vysvětlila. Byli jsme s kamarádkami oslavit můj nástup do práce a já se v klubu seznámila s klukem, který mi nejspíš něco hodil do pití"

Doktor jen odpověděl rezolutně ne a dál už se nevyptával. Pustil holky ke mně do pokoje. Vše sem jim řekla a vysvětlila, že potřebuji tablet, abych mohla zavolat do firmy, že bych ze zdravotních důvodů potřebovala nástup o dva dny odložit. Holky na nic nečekaly a vydali se domů pro věci a tablet.

Ležela jsem v posteli, v nemocnici a přemítala, zda mi to za tu jednu sice úžasnou, ale krátkou noc stálo. Samozřejmě, nestálo. Byla jsem sebou zklamaná a zapřísáhla se, že už takovou hloupost neudělám.

O hodinku později dorazili holky a donesli mi věci. Vybalila jsem si pyžamo, abych se mohla převléct z nemocničního. Chvilku jsem si povídala s holkama, dala jim instrukce a poslala je domu. Aby si užívali léta a neseděli u mé postele. Přikývly a řekly, že budou chodit na návštěvy. Odešli.

V pokoji jsem byla sama, vytáhla jsem tablet a našla číslo do firmy. Vytočila jsem ho a čekala. Ozval se mi známý hlas recepčního. Řekla jsem mu co se děje a že bych potřebovala nastoupit ve středu. Trochu se zarazil a pak řekl.

R: „Přepojím vás k panu Blackovi, musíte se domluvit s ním."

A přepojil mne. Ztuhla mi krev v žilách a já doufala, že není v práci, byla sobota, 7 hodin večer.