Unwanted fortune

Osmá

A: „Pane bože, vy jste neměl kondom."

Vypadlo ze mě rychleji, než jsem čekala. V tu chvíli mu došlo, co se stalo za chybu. Druhý sex se svojí zaměstnankyní a hned by z toho mohlo být něco nechtěného. Bylo vidět i v té tmě jak přemýšlí, co budeme dělat. Já antikoncepci nebrala.

M: „Neberete snad prášky?"

Prohlásil do ticha. Bohužel, zklamu vás, byl to celkově můj třetí sex. Nemusela jsem je brát.

A: „Neberu, nebylo potřeba."

Lehce jsem se začervenala. Což mu samozřejmě neuniklo, ale nevyjadřoval se k tomu. Nahodil svůj profi poker face a vyšel z ložnice. Chvilku s někým mluvil po telefonu a vrátil se. Já se mezi tím oblékla. To se mu nelíbilo. Očekával snad, že ještě něco bude?

M: „Chvilku tu budete muset počkat." Rozkázal.

A: „Nechápu proč. Odcházím domů, tohle se nemělo stát. A taky k tomu budeme tak přistupovat. Pokud nastane něco co si ani jeden z nás nepřeje, nebojte, vyřeším si to." Sykla jsem.

M: „Říkám vám, sedněte si, nebo vás budu muset donutit tu počkat."

Z toho jsem sice měla trochu strach, ale i přesto jsem se rozhodla, že půjdu. Vykročila jsem ve spodním prádle ven z pokoje a po chodbě začala sbírat věci, které jsem rozhazovala cestou. Najednou jsem ucítila, jak mně zvedá do vzduchu, hodí si mne přes rameno a nese do pokoje zpátky. Začnu se mu trochu vzpírat, ale záhy zjistím, že to nemá cenu. Jsem pro nějak hadrová panenka. Pohodí se mnou do postele a znovu mne začne líbat. Zbláznil se? Potřebuje si to ještě pojistit další dávkou nebo co?

Vyvléknu se z jeho sevření a do ticha zapištím.

A: „Zbláznil jste se, chcete se mnou snad opravdu mít dítě? Dejte mi, už pokoj."

Vidím jen úsměv.

M: „Nechal jsem si přivézt pilulku po, můžeme si klidně ještě užít. Minimálně já bych z vás chtěl vyšukat duši."

Ztuhla jsem a pronesla.

A: „Vy nejste normální, já už s vámi nebudu nikdy spát. Zneužil jste situace a teď čekáte co?"

M: „Ale no tak, chcete to a já to vím. A zneužil je silné slovo, zeptal jsem se. Přikývla jste. A vůbec proč si vykáme? Vždyť už vás znám svlečenou."

A: „Vy jste vážně idiot."

Zvedla jsem se z postele a ve stoje prohlásila.

A: „Počkám si na ten prášek a odjíždím domu."

Začal se nahlas smát. To mne rozhodilo a tak jsem se sebrala a zamkla se v koupelně. Vysprchovala se a vzala si ze skříně ručník. Když jsem otevřela, místnost byla prázdná. Oblečení jsem měla u postele. Navlíkla jsem na sebe jen sukni a triko a vydala se směrem do baráku.

Došla jsem do kuchyně a uviděla ho, jak sedí v teplácích za stolem, v ruce drží skleničku s alkoholem a upíjí. Vytáhla jsem si skleničku, ukázala jsem jí směrem k němu. Pochopil to, přikývl a já si nalila vodu. Upila jsem několik velkých doušků studené vody a posadila se na barovou stoličku, která byla z druhé strany. Nechtěla jsem k němu chodit blíž, než bylo nutné.

Když zazvonil zvonek, rozešel se ke dveřím. Chvilku tam s někým mluvil, pak vytáhl peněženku ze saka na věšáku a zaplatil. Zabouchl dveře a vykročil směrem ke mně. Srdce mi bušilo, ten pocit mi byl nepříjemný. Jak rychle dokázal vše vyřešit. Jak moc odtažitý vlastně byl. Co sem čekal, nejsem první ani poslední.

M: „Tady máš ten prášek."

Chladně mi podal krabičku, v které se schovával jeden jediný prášek. Vzala jsem si ho od něj a naše ruce se dotkli. To byl spouštěč všech emocí, které jsem až do teď zadržovala. Slzy mi začali pomalu stékat po tvářích a já sklopila hlavu k té prokleté krabičce. Zvedla jsem se a nazula si boty.

U dveří jsem si vzala kabelku a rozloučila se. Konec všem představám, které se mi honili v hlavě,právě nastal. Vzala jsem za kliku a vyšla z baráku. On jen stál, rozloučil se a otočil se zpět ke své poloprázdné sklenici.