Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 7

„Vinci, prosím. Víš, jak to dopadlo minule." Vzlykla žena nešťastně.
„Nezabráníš mi v tom. A tentokrát to vyjde, přísahám!" Řekl muž naproti ní. Žena si povzdechla a vešla do pokoje. „Luiso, tatínek by s tebou rád něco probral..." Promluvila na malou dívenku, jež si hrála s panenkami.

„Stephanie... Stephanie!" Mluvil na mě někdo a já prudce vyletěla do sedu. To byl ale zvláštní sen. Vypadalo to jako realita, ale byl to jen sen. Ten někdo byl Wanda, která klečela u mě v boxu. Smutně jsem si ji prohlédla a povzdechla si.

„Co tu děláš?" Zeptala jsem se sklíčeně. Nechápu, proč se furt snažila. Stejně mě tam Tony nechce a jak už jsem mu jednou slíbila, už mu nikdy nebudu ničit život.
„Přišla pro tebe. Musíš se vrátit. A jestli se trápíš kvůli tomu, co řekl Tony, netrap se. Určitě za to nemůžeš. A pokud ano, člověk dělá chyby a chyby dělat bude. Ať už má superschopnosti nebo ne." Promluvila na mě vlídným hlasem a povzbudivě se usmála. Pousmála jsem se na ni.

„Děkuju, ale nechci být na přítěž. A navíc Tonymu jsem slíbila, že už se nikdy neukážu." Obdyla jsem ji opatrně a pokrčila rameny. Ona se jen postavila a napřáhla na mě otevřenou dlaň.
„Pojď se mnou a budeš se cítit jako doma. Jako ses cítila u Starkových." Vyzkoušela na mě ještě jinou metodu. Povzdechla jsem si, chytla jí za tu ruku a vyhoupla se do stoje.
„Pod jednou podmínkou." Vztyčím ukazováček a Wanda lehce kývne.
„Najdeme mé pravé rodiče."
Wanda mi položila ruku na rameno.
„Samozřejmě." A hned na to mě objala.

„Aero. Děkuju moc za pomoc, ale vracím se. Jsi ten nejodvážnější koník co znám."

„V pořádku. Já to chápu. Ale pojď, ještě ti něco předám.

Opatrně jsem došla k Aerovi, což Wandu překvapilo, ale nechala mě. Aero držel v zubech náhrdelník s modrým amuletem uvnitř. Převzala jsem si ho a dala na krk. Byl krásný a Aera jsem objala. Byl zprvu zaskočený, ale pak si ke mně přivinul hlavu. Dala jsem mu ještě pusu na čelo.
„Můžeme jít."

„Zavolej, když budeš potřebovat pomoct. Hodně štěstí, Luiso."

„Luiso? Proč mi říkáš Luiso?"
„Aero! Odpověz!"

Povzdechla jsem si a šla s Wandou pryč. Pomocí její síly jsme se dostali do Avengers Tower. Docela jsem se styděla a byla jsem nervózní. Zastavila jsem se u mého pokoje.
„Wando? Nebude vadit když půjdu dovnitř? Jsem po dnešku taková unavená." Zamumlám a už se chystám otevřít dveře.
„Klidně běž. Oznámím tvůj návrat."
Usmála se a pokračovala dál. Já otevřela dveře do pokoje a došla k Uriahovi.
„Chyběl si mi, zlatíčko." Podrbala jsem ho na hlavičce.

Převlékla jsem se do provizorního pyžama, pohladila Uriaha a šla pomalu spát. Ale jakmile jsem šla zhasnout, ozvalo se slabé zaklepání. Dveře jsem otevřela a na chodbě stál Rogers. Kývnul hlavou směrem do pokoje a já ho tiše pustila dovnitř. Posadila jsem se na postel a on vedle mě. Dveře jsem nezapomněla zavřít.

„Jelikož jste určitě slyšela vaše hodnocení, tak Vám ho říkat nemusím. Ale je tu jiná věc. Já vím, že nejste důvod proč jsou Starkovi mrtví." Začal na mě mluvit a díval se při tom na své ruce.
„Děkuji, ale to nevíte jistě. Proč si to myslíte?" Zeptala jsem se ho sklíčeně a pohlédla na něj.
„Ale vím. Já... Já vím kdo zabil Starkovi. Nejsem na to hrdý a Tony o tom neví. A nikdy se to nesmí dozvědět. Jen jsem chtěl, aby jste se cítila jako doma." Pronesl zklamaně a já se tak pokřiveně usmála.
„Doma se cítím tam, kde mám lidí, na kterých mi záleží. A jak vlastně víte, že jsem je nezabila?“ Zeptala jsem se zvědavě. Pohlédl na mě svýma modrýma očima.
„Ty bys to nikdy neudělala.“