Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 1

Všechno nejlepší 💙 The_Rainbow1

Byl začátek léta, ovzduší bylo příjemně teplé i za temné noci. Temná noc právě vládla nad New Yorkem. Toto velkoměsto bylo jako vždy ozářené světly, které byly snad na každém kroku. Ale našlo se pár temných uliček, či čtvrtí. V jedné takové čtvrti jsem právě utíkala já. Před čím? Lepší otázka je před kým.

Zaprvé, Black Widow, známou taktéž jako Natasha Romanoffová, se utíkalo pěkně špatně. Nejenže měla lepší kondici než já, ale taky byla potichu, takže jsem si neslyšela, když se blížila.
Ale Iron Man byl snad ještě horší. Letěl nad všemi domy a paneláky, dal si tichý režim či co a dívat se každou chvíli nahoru je pěkně otravný.

Probíhala jsem tedy temnými uličkami, které byly občas docela strašidelné, nebo ne tak lehko průchodné. Řekla bych, že jsem měla náskok, tak jsem rychle zahnula za roh, kde jsem začala hluboce dýchat. Ano, moje kondice není ideální.

Uslyšela jsem tichý běh, což by podle všeho mělo znamenat, že si mě Natasha nevšimla. Úlevně si oddechnu a vzhlédnu nahoru, jestli se tam náhodou neobjeví Iron Man. Neviděla jsem ho, tak jsem vrátila hlavu do původního stavu.

Avšak jsem poblíž uslyšela dopad něčeho těžkého. Zpozorněla jsem a nastražila uši. Blížily se ke mně kroky něčeho těžkého, zřejmě to bylo od toho těžkého předmětu. Začala jsem panikařit, jelikož mi došlo, že se ke mně blíží Iron Man.

Rozhlédla jsem se po temném okolí a zapřemýšlela, jak se dostat z této situace bez skoro žádných východisek. Vzhlédla jsem vzhůru a uvědomila si, že stojí vedle vysokého paneláku. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dlaně. Ty jsem obrátila proti zemi a ruce svěsila podle těla. Kroky se každou chvílí přibližovaly. Soustředěně jsem zavřela oči a soustředila se na to, co jsem právě dělala.

Najednou mi z ruk vytryskly dva silné proudy vody, které mě dokázaly vyzvednout až nahoru, na panelák. Dopadla jsem lehce, kupodivu. Ohlédla jsem se rychle dolů, kde jsem uviděla Iron Mana. Díval se na to místo, kde jsem před chvílí byla já. Pak najednou zvedl hlavu nahoru a podíval se na mě. Srdce mi strachem vynechalo úder.

Začala jsem běžet po střeše k jejímu okraji. Tento panelák byl obzvlášť velký, tím myslím šířkou. Dopad Iron Mana byl trochu cítit, tak jsem zrychlila. Už jsem byla na okraji, kde jsem se chystala skočit na druhou stranu. Ale zabrzdila jsem, jelikož tento skok bych určitě nezvládla. Začala jsem se klimbat dopředu a dozadu, naštěstí jsem to nějak vyvážila a dopadla dozadu na zadek. Z úst se mi ozvalo bolestné zaúpění.

Iron Man vystoupil ze svého obleku a rozešel se ke mě. Rychle jsem sklonila hlavu a zvedla se do stoje. Otočila jsem se tím směrem, kde by měl být. „Stydíš se?“ Zeptal se Tony Stark zvědavě a očividně si mě prohlíží. „Očividně.“ Pípnula jsem nesměle. Bylo to dlouho, co jsme se naposled viděli.

„Nemáš pro to žádný důvod. Jen s námi půjdeš do Avengers Tower. Tam si o tobě něco zjistíme a uvidíme, co s tebou provedeme.“ Dodal spěšně a položil mi ruku na rameno.
„Ty mě asi nepoznáváš, že?“ Zeptala jsem se ho tiše a na sucho polkla. To měl tak moc nenáviděl, že na mě zapomněl?
„Měl bych?“ Zeptal se nejistě a sundal ruku z mého ramene. Zhluboka se nadechnu a zvednu hlavu.
„Pamatuješ si na mě?“

„To jsi byla celou tu dobu ty?!“ Lehce jsem přikývla a pousmála se. Tohle nedopadne dobře.
„Jak to je vlastně možné? Že dokážeš, no, tohle?!“ Odfrknul si otráveně a založil si ruce na hrudi. Z pozitivního Tonyho tu najednou stál ten starý Tony, kterého jsem znala.
„Já ani sama nevím.“ Pokrčila jsem rameny a pohlédla mu do očí. Vůbec se nezměnily. „Vypadá to že už jsi ji chytil.“ Ozvalo se za mnou.

Ohlédla jsem se a uviděla Natashu, která se blížila k nám. Divný jí říkat Natasha. „Jo, chytil a změnil plán. Nikam s náma nejde.“ Zaprotestoval hned Tony a nevraživě mě probodl pohledem. „Tony. Rozkazy jsou rozkazy. A navíc proč? Je moc krásná nebo co?“ Zavtipkovala Natasha a došla až k nám. Povzdechla jsem si. „Ne. To protože mě nenávidí.“