Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 16

Ráno jsem se vzbudila docela pozdě. To jsem logicky zjistila pomocí mého budíku na nočním stolku. Bylo už deset hodin. Netuším, proč jsem se vzbudila tak pozdě, když chodím spát poměrně brzo, většinou hned po večeři. Opatrně jsem vylezla z postele a převlékla se do legín a nějakého tílka. Venku bylo poměrně teplo a to jsem chtěla využít. A to hlavně proto, že mi Rogers doporučil, abych začala pravidelně hledat.

Ještě jsem hodila pohled na podřimujícího Uriaha a můj superhrdinský, no, něco. Vyšla jsem a dopošla do kuchyně. Tam už nikdo nebyl. Asi dneska měli šťastnější ráno. Vzala jsem si jednu vafli, u které byl navíc papírek 'pro Stephanie'. No a já Stephanie jsem. S vaflí v puse jsem vyšla před Avengers Tower. Nezapomněla jsem si vzít mobil, abych potom mohla zavolat Buckymu.

Sluchátka jsem naštěstí taky nezapomněla, díky bohu. Pustila jsem si náhodné přehrávání a rozběhla se do centra New Yorku, směr Central Park. Se mojí rychlostí to nebylo zachvilku, ale doběhla jsem tam. Bylo příjemné teplo, akorát občas zafoukal ledový vítr, který ale byl docela vhod. Po pár kolečcích u jedné fontány nebo něčeho podobného jsem popadala dech.

Posadila jsem se na jednu lavičku, která byla ve stínu. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a naťukala Buckyho telefonní číslo. Spustilo se otravné pípání a já jen čekala, kdy to zvedne. Najednou zvednul a zněl udýchaně.
„Ano Stephanie? Teď chceš pomoct, že? Dej mi chvilku.“ Vyhrkl jenom a začal zhluboka dýchat. Začala jsem se smát.
„Že ty jsi tamto umírající stvoření co popadá dech?“ Pověděla jsem a zaměřila svůj pohled na Buckyho pod jedním stromem. Ten se jenom zmateně rozhlédl a jakmile mě zpozoroval, usmál se, típnul to a rozešel se ke mně.

Zachvilku už u mě byl a posadil se vedle mě. Jen jsme tak chvíli seděli a nic neříkali. Pak jsem to ticho nevydržela a promluvila.
„Jediný způsob, jak bych mohla alespoň něco zjistit, je vygooglit si jejich jméno.“ Pověděla jsem vážně, ale zato Bucky se uchechtnul.
„Vážně? Nic lepšího nemáme?“ Zeptal se s přiblblým úsměvem. Probodnula jsem ho co nejvíce zabijáckým pohledem.

„Kdybych měla lepší nápad, tak ti ho s radostí řeknu.“ Odpověděla jsem sarkasticky, načež Bucky jen uznale kývnul hlavou. Povzdechla jsem si. Nejlepší by to bylo v Avengers Tower, ale tam je Rogers. Nebo prostě všichni. Možnost jít k Buckymu by se mu rozhodně nelíbila. Takže tu byla pouze možnost jít do mého starého domova, neboli do jednoho bytu. Rogers řekl, že příští týden se to všechno přestěhuje a že mi přestěhují i pokoj. Tak jsem tam chtěla ještě najít své rodiče.

Prudce jsem vstala a popadla Buckyho za jeho dlaň. V místě doteku jsem ucítila magnetizující mravenčení. Na sucho jsem polknula a tiše to ignorovala. Bucky se tvářil lehce omámeně, ale nechal se táhnout. Aby to nevypadalo jako dítě s neposlušným dítětem, tak mě dohnal a šli jsme vedle sebe. Avšak ruce jsme měli stále spojené. Doufala jsem, jakože fakt hodně, aby tady nešel nikdo z Avengers nebo ze S.H.I.E.L.D.u.

Po asi patnácti minutách jsme stáli před mým bytem. Zavedla jsem ho dovnitř. Dveře byly odemknuté, což jsem byla chvilku mimo, ale tak dobře. Společně jsme vešli dovnitř a pustili se. Přihopsla jsem ke svému laptopu a přihlásila se.
„Máš tady pěknej bordel.“ Poznamenal Bucky znechuceně a začal mi to tu uklízet do krabic. Nad tím jsem pobaveně protočila očima a věnovala se hledání. Nejdřív jsem zadala mámu, no to mi akorát vyjelo pár stránek s narozením dítěte. Tak jsem zkusila otce. Rozjasnily se mi oči.

„Bucky! Dívej!“ Vyhrknula jsem spěšně a hltala každé slovo na obrazovce. Bucky ke mně ihned přiletěl.
„Můj táta napsal knihu! Nějakou fantasy co se jmenuje Aqua Danger. Zvláštní, něco mi to říká. No, dál tu je...“ Chtěla jsem nedočkavě pokračovat, zato Bucky mě zastavil.
„Počkej, tu jsem tady kdesi viděl...“ Zamumlal téměř neslyšně a vydal s k jedné krabici. Z tama vytáhl jednu do modra sladěnou knihu.
„Tady, před chvílí jsem ji zabalil.“
A podal mi ji.

Opatrně jsem přejela dlaní po hřbetě knihy.
„Vždy jsem si myslela, že mi po rodičích nezustalo. A pak zjistím, že tohle mám pod nosem celý život.“ Uslzeně jsem zamumlala a Bucky mě lehce objal.
„Hele a pozítří má autogramiádu v tamtý kavárně v Central Parku!“ Vyhrkl najednou a s úsměvem na mě se odtáhl. Já šťastně vykřikla a objala ho znovu. Bože, taková puberťačka.

V tu chvíli někdo zuřivě zabouchal na dveře. Opatrně jsem se odtáhla od Buckyho a on poodejde o kousek dál, aby na něj nešlo z chodby vidět. Jako nějakých špion jsem doťapkala až ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla, položila ruku na kliku a prudce jsem dveře otevřela.
„Ahoj ségra. Můžu dovnitř?“