Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 24

I přes to, že to pálilo, i jen nějakou chvilku, nebylo to to, na co jsem se nejvíc soustředila. Byl to fakt, že Bucky je můj děda a já jeho vnučka. To znamenalo, že spolu nic mít nemůžeme. No, aspoň že k ničemu ještě nedošlo a ani spolu nechodíme.
„Co se stalo? Stephanie?" Zeptala se mamka, když jsem si převlékala kalhoty u babičky v prádelně a jenom mamka tam byla se mnou.

„Víš, jak jsem na tý autogramiádě byla a tím klukem?" Zeptala jsem se a pohlédla na ni. Ta mi odpověděla přikývnutím.
„Jo, to je můj děda." Vydechla jsem frustrovaně, opřela se o pračku a prohrábla si vlasy. Mamka starostlivě naklonila hlavu na stranu a došla pár kroků, aby mě mohla obejmout. Obejmutí jsem radostně oplatila, protože to bylo to co jsem přesně potřebovala.

Na tomhle nebylo nic normálního a vím, jak se cítíš mi doopravdy nepomůže, protože nikdo neví, jak se teď cítím! A to jsem ještě před chvílí přemýšlela, jestli bych s ním mohla chodit. Nakonec jsem se tedy jen rychle a velice omluvně rozloučila a vydala se za ostatními členy týmu. Můj pohled během cesty zkoumal okolí, když najednou mi začal zvonit mobil. Okamžitě jsem si ho vyndala z kapsy a spatřila Tonyho jméno.

Zmateně jsem to zvedla, pokud to teda jde a přiložila si mobil k uchu.
„Zkráceně. Vybouchlo to tu a je to na Barnesovi, takovej ten kamarád Rogerse. Přijď sem." Ozval se jeho uspíšený hlas a náhle to típnul. S nakrčeným obočím jsem si prohlédla mobil a zase ho dala do kapsy. Rozhodně jsem nemířila za Tonymy ale za Buckym z jednoho prostého důvodu. Myslíte si, že by někdo odbouchnul bombu, když zrovna nakupoval švestky?

Pomocí silného proudu jsem se vyšvihla na střechu k jeho bytu. Už už jsem tam chystala vletět, ale v té chvíli jsem si všimla, že tam Bucky není sám a samozřejmě, byl se Stevem. Co nejvíc nenápadně jsem se natiskla na okno a pozorovala je. Následně se z jiného směru, než jsem byla já, vynořila bomba, teda ji někdo hodil. V tom mi došlo, že už Buckyho lokaci našla policie.

Pak se to seběhlo docela rychle. Kluci nebo muži, to je jedno, vyběhli na schody, přičemž tam jsem se nedostala. Následně se z toho stala honička. Samozřejmě jsem se za nimi hned vydala. Zkráceně řeknu, že se k tomu připojil i nějaký maník s černým oblekem nebo jak to nazvat a docela vypadal jako nějaký panter. Jakmile se z toho stala honička na motorkách, nezbývalo mi nic jiného, než skákat za nimi po střechách aut.

Nakonec to skončilo špatně pro Buckyho i Stevea, ze kterého byl podle všeho taky zločinec. No a pak nakonec všechny přítomné odvezli pryč. Naštěstí měli ještě jedno volné místo v jednom autě, kde bylo hrobové ticho, což mi nevadilo. Teda, pak se ti lidé začali bavit o 'rozsudku' Buckyho, který bude vyslýchán. Steve by to podle všeho měl vyváznout docela v pohodě.

Zajímavé to bylo, když jsme všichni vystoupili z auta. Buckymu se na tváři objevil starostlivý pohled, smíchaný s docela naštvaným nebo taky docela smutným. Na Stevově tváři se pyšnila pouze zmatenost, jak jsem se sem dostala nebo spíš proč jsem tam byla. S Buckym jsem si ještě vyměnila krátký pohled, než ho odvedli. Já se následně rozešla do budovy, kam ho vedli. Tam na mě čekal Steve.

„Co tu děláš, Stephanie?" Zeptal se hned a společně jsme procházeli areálem budovy. Zpanikařila jsem a vybrblala nějakou naprostou blbost.
„Tony mi napsal adresu Barnese, že může za ten výbuch. Hned jsem se na to šla podívat a vy už jste byli v honičce." Oči mi tikaly všemi směry, jen ne na Stevea.
„To si s ním vyřídím, akorát tě poslal do nebezpečí." Zamumlal a rychlým krokem zmizel. Bohužel jsem ho hlasitým 'počkej!' nezastavila a on už byl fuč.

Hned jsem se vydala za ním, ale zmizel mi za rohem, takže jsem se tam chvilku motala, když jsem na ně narazila. Seděli v nějaké průhledné místnosti, ze které šlo trochu slyšet, jak si povídají.
„Vždyť je to dítě!" Zvolal najednou Steve ne moc naštvaným tónem, alespoň si umí udržet chladnou hlavu.
„Přestaň už!" Zvolal na něj Tony spěšně a celkem unaveně si povzdechl, teda, vypadal tak.
„A ještě posílat Stephanie za Buckym, co tě to popadlo?"

A je to zde, moje zkáza, jsem navždy mrtvá.
„O čem to mluvíš?" Zeptal se zmateně Tony, čemuž jsem se docela logicky nedivila.
„Ty víš moc dobře, o čem mluvím. Sama mi řekla, že jsi jí dal adresu Buckyho, aby tam šla." Řekl už docela naštvaně Steve.
„Jen jsem jí chtěl ukázat, co je Barnes zač. A pokud už nemáš žádnou další připomínku, můžeš vypadnout." Vydechl jenom a následně Steve prošel dveřmi, ale kompletně mě ignoroval.

Já jsem hned vběhla dovnitř a vděčně se usmála na Tonyho, který na mě jen zíral.
„Děkuju ti. To co jsi pro mě udělal, bylo moc štědré. Nevěděla, že to v sobě máš." Poděkovala jsem mu a hned ho spěšně obejmula na židli. Na židli se objímal blbě, ale aspoň něco. On mi docela zaskočeně obmotal ruce kolem těla. Konečně jsme se začali sbližovat, jako sourozenci.
Následně jsem už jen počkala na Buckyho výslech.

Ještě bych chtěla poznamenat, že tuhle scénu si nepamatuju v českým dabingu nebo prostě celkově vůbec a tak jsem trochu zaimprovizovala. Ale většinou to beru tak, že když je nějaká fanfikce a tam je přidána nějaká postava, tak se v tom příběhu musí něco změnit, klidně i jenom maličkosti.

Plus Tony neposlal Steph za Buckym, ale za sebou. Prostě se jí zastal, no :'D