Contenta Aisha | Avengers |

Kapitola 13

V následujících dnech jsem hlavně trénovala. Trenéři, tedy vlastně Rogers, Natasha a Wanda byli tvrdí. Nebo tak Wanda se aspoň snažila. Dále se mé dny skládaly z hovorů s Buckym, kdy jsem vždycky vylezla na střechu. Jen jednou tam přišel Rogers, přičemž jsem improvizovala a začala jsem do telefonu nevěřícně říkat něco ve stylu: „To že měla na sobě? Vždyť ta ženská nemá soudnost!“ a podobně. Rogers to díky bohu sežral.

Postupně jsem se taky sbližovala s Wandou, která se ukázala jako přívětivý člověk. Nakonec jsem našla řeč i s Visionem, ale ten se se mnou začal bavit snad jenom díky Wandě, ale už jsem mu prý nepřišla tak otravná. Tony byl pořád stejný, alespoň na mě nemluvil, ale většinou se na mě házel otrávený pohled. Rhodey mě jednoduše ignoroval. A s Natashou a Rogersem jsem si povídala výjimečně, hlavně při tréninku.

Avšak stále jsem se nepohnula v hledání mé rodiny. Wanda a Rogers byli poslední dobou zaneprázdnění, takže jsem byla v koncích. V tom mě napadlo, že bych mohla říct Buckymu, který měl volného času až moc. Seděla jsem na posteli a popadla můj mobil. Vyťukala jsem Buckyho číslo a přiložila si mobil k uchu. Po pár pípnutí se ozval Buckyho hlas.

„Stephanie? Co se děje?“ Očividně nebyl zvyklý, že jsem mu volala v tuhle dobu, což je pravda. Ale nenechala jsem se tím rozhodit.
„Víš, jak jsem ti říkala o mých rodičích? Potřebovala bych pomoct.“ Na sucho jsem polkla a v duchu doufala, že mi pomůže.
„Jak bych ti nemohl nepomoct?“ Odpověděl mi se smíchem a já se vděčně usmála, i když to nemohl vidět.
„Za dvacet minut v Kavárně Cossi. Budu tam, kde obvykle jsme.“ Dodala jsem ještě spěšně a rychle jsem zavěsila. Důvod byl jednoduchý. Někdo zaklepal na dveře.

Jakmile zaklepal, tak taky hned vešel dovnitř. Byla to Natasha a na tváři měla zvídavý pohled.
„Máš s někým schůzku?“ Optala se s úsměvem a já tiše přikývla.
„Co tady vlastně děláš?“ Pohlédla jsem na ni a jí najednou zmizel úsměv z tváře. Pokrčila rameny a posadila se vedle mě.
„Steve by s tebou rád mluvil. O tvé budoucnosti tady v Avengers.“ Odpověděla prostě a bez známky emocí. Zhluboka jsem se nadechla.
„Doveď mě za ním. Ať to mám co nejrychleji za sebou.“ Pousmála se, asi jí došlo že spěchám na tu schůzku.

Tiše jsme prošly chodbama až do vyjednávací místnosti. Tam byla Wanda a Rogers. Natasha se šla posadit za nimi a já taktéž, přičemž jsem si sedla vedle Wandy. Mezitím mě propalovali pohledem úplně všichni, teda to tři. Natasha mu rychle něco pošeptala, což doufám byla ta schůzka. Rogers kývnul a zase se podíval na mě, akorát trochu jinak.
„No, svolal jsem tě, abych ti čestně oznámil, že oficiálně patříš do týmu Avengers. Nějaká speciální přezdívka?“ Začal hned mluvit a mě se rozzářily oči štěstím. Byla jsem neskutečně šťastná. Ale nad přezdívkou jsem nepřemýšlela. Prostě Stephanie asi nestačí. Zapátrala jsem v mysli, co by mohla být moje přezdívka.
„Aisha. Moje přezdívka bude Aisha. Je to výstižné, krátké a hezké.“

Vysvětlila jsem, i když to nikoho nezajímalo. Pak se slova ujala Wanda.
„Vzhledem ale k rychlosti tvého zařazení tě do nejbližší mise nezařadí, ale můžeš pomáhat i jiným způsobem.“ Pověděla mi mile a já se pousmála. Všechno má své mínusy, ale tohle docela i chápu.
„Teď můžeš jít na schůzku, ale jakmile přijdeš, stav se za Tonym pro nějakou výstroj. Bude tady k večeru, sice nerad, ale bude. Tak, rozpouštím tohle jednání.“ Všichni se tiše rozešli. Upřímně nechápu, proč tu byli všichni tři, ale budiž.

Rychle jsem se rozeběhla do pokoje pro mobil a peněženku, i když Bucky zase bude gentleman. Zazubila jsem se na Uriaha a vydala se pěkně po svých do města. Konečně jsem zase blíž k mojí rodině.