Feel it still [The Marauders CZ FF] /POZASTAVENO/

●Kapitola devátá●

"Četl jsi to?"

"Ne, jen jsem to našel. Zvláštní je, že mám za ty roky projetou celou knihovnu, ale tohle jsem tu v životě neviděl."

Ulevilo se mi, zároveň mě ale překvapilo, že si jí všiml až teď. "Nejspíš si ji jen nezaregistroval," pípla jsem. "To je nesmysl. Znám to tu jako své boty. Knihami nepohrdám." Zněl naprosto vážně, až mi vyvolal husí kůži na zádech. "Dobře, dobře," řekla jsem. Chvíli bylo ticho, pak ale promluvil. "Zítra se zeptám knihovnice, jestli by se nepodívala do seznamu." Kývl, aby to sám sobě potvrdil. "To nemusíš."

"Musím. Nesnáším, když nemám ve věcech pořádek."

V tichosti jsme šli a já nevěděla, na co myslet dřív. Bylo toho tolik.

Dorazili jsme ke dveřím mého pokoje. Chladně a zamyšleně mi popřál dobrou noc a v tichosti odešel do tmy. "Dobrou..." špitla jsem neslyšně. Měla jsem z něho smíšené pocity. Nevím, co si o mně myslí a já nevím, co si myslím o něm.

Holky už dávno odešly na svůj pokoj. Unavená jsem došla do koupelny a připravila se do postele, než přijde noční hlídka.

Na posteli jsem našla vzkaz od Tess. "Promiň za dnešek." Usmála jsem se. Omlouvat se za takovou blbost? Podívala jsem se na knihu, která ležela na stole. Nejsem si jistá, jestli jsem připravená. Psychicky ještě nejsem dostatečně v klidu na to, abych četla knihu o naší rodině. Dala jsem ji pod polštář a zadívala se na měsíc. Byl úplněk. Poslední, co jsem slyšela, bylo pronikavé zavytí. Pak jsem se ponořila do říše snů.