Feel it still [The Marauders CZ FF] /POZASTAVENO/

●Kapitola desátá●

Vstala jsem s příjemným pocitem. Přes to všechno, co se tu dělo, jsem byla šťastná. Mám možnost pokračovat ve vzdělání, kterou mi poskytl jeden z největších nepřátelů mé rodiny. Mám co jíst, kde spát a jsem svobodná. Je to úžasný pocit.

Chvíli jsem jen tak ležela, zvedla ruku do vzduchu a prohlížela si na ní proužek slunečních paprsků. Byla jsem sama v pokoji pro dva a vůbec mi to nevadilo.

Zrovna jsem vyšla z koupelny, kde jsem dodělala ranní hygienu, když někdo začal klepat na dveře. "Catherine!" Hlas Tess bych poznala na kilometry. Otevřela jsem. Měla slzy v očích. Pustila jsem ji dovnitř a mezitím šla ke křeslu pro pohozenou uniformu. Tess si sedla na pohovku a obličej položila do dlaní. "Co se stalo?"
"Řekl mi, že... že jsem..." nemohla doříct větu, nutilo ji to plakat ještě víc. Starostlivě jsem si k ní sedla a pohladila ji po zádech. "Kdo? Co ti řekl? Povídej," snažila jsem se na ni usmát.

"Sirius," fňukla. "Prý jsem špatná."

"To je idiot!" zamračila jsem se a objala ji. "Proč bys měla být špatná? Nerozumím tomu."

"Já nevím!" zaburácela. "Nic jsem mu neudělala."

"Vykašli se na to, Tess. Nestojí ti za to."
Chvíli jsme jen tak seděly a já ji k sobě pevně tiskla. 

Proč by měla být špatná?

Když se Tess uklidnila, šly jsme spolu do Velké síně na snídani. Usedla jsem na místo vedle mé kamarádky s rozcuchanými vlasy. "Ahoj, Fiono," usmála jsem se. Mávla na mě rukou a nacpala si do pusy další sušenku.

Po celou snídani v síni bylo poměrně ticho, hlavním zdrojem zvuku bylo cinkání příborů o talíře. Když jsem dojedla, rozhodla jsem se, že půjdu na pokoj za holkami, které už byly dávno pryč.

Šla jsem po chodbě zmijozelských, když mě někdo bolestivě chytil za ruku a trhl se mnou. Vyjekla jsem. Tep se mi zrychlil. "Kde je?" zasyčel mi do ucha. "Tak kde?!"

Nic jsem nechápala. "Kde je co?" pohlédla jsem na neznámého a on pustil mou ruku.

Byl to normální mladík, něco na něm však bylo zajímavé. Možná zlost v jeho černých hlubokých očích, kterými na mě upřeně hleděl. Najednou je přimhouřil a přistoupil blíž.

"Kniha."