Feel it still [The Marauders CZ FF] /POZASTAVENO/

●Kapitola třináctá●

Po vyučování jsem si konečně mohla odpočinout na pokoji. Jakmile jsem zavřela dveře, ujistila jsem se, že jsou zamčené. Až pak jsem vytáhla knihu a očima hypnotizovala černou vazbu. Nebyl zde žádný autor a to mě děsilo. Sedla jsem si do křesla a pomalu otevřela knihu.

Nebyla zde žádná předmluva, kniha rovnou začínala naší historií. Byl zde vyzobrazen i kompletní rodokmen. Včetně mě. Použitý papír v této knize byl hnědý a pomuchlaný. Ta kniha musela někde hodně dlouho ležet bez hnutí. Otáčela jsem strany dál. Bylo tu o naší rodině úplně všechno. Od našich světlých let, kdy předkové působili dokonce i v ministerstvu, až po dobu, kdy se stala ta děsivá událost. Nejvíce mě trápí to, že se nejspíše nikdy nedozvím, co za tím vším vlastně stálo. Chtěla bych vědět, co naši rodinu vedlo k takovému činu. Schovala jsem knihu pod polštář a abych se odreagovala, vytáhla jsem učebnice a studovala předešlé ročníky.

V čas večeře pro mě přišla Fiona a společně jsme šly do Velké síně. Pohlédla jsem na stůl zmijozelských a spatřila Tess, jak mi mává. Zamrazilo mě, když jsem na sobě ucítila pohled černovlasého chlapce, který seděl na druhé straně stolu. Rychle jsem odvrátila pohled a usedla ke žlutě zdobenému stolu, na kterém už čekalo čerstvě připravené jídlo.

Bylo třičtvrtě na osm, když jsem s Tess opustila místnost. "Jdeš k nám?" usmála se na mě a rozešla se ke zmijozelské věži. Moje odpověď jí zaskočila. "Promiň, ale ještě musím něco udělat. Později přijdu, slibuju." Moc se na to netvářila, ale nakonec to nechala být a odešla. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na schody. O patro výš už nejspíš čeká Severus a já nemám tušení, co od něho čekat.

Odhodlaná jsem vyšla schody. Spíš jsem tak jen vypadala. Uvnitř jsem byla vyděšená. Chodby na tomhle patře byly podivně temné a já měla chuť to otočit. Nakonec jsem se však napomenula, že nejsem žádný srab a vyšla jsem k místu určení.