Feel it still [The Marauders CZ FF] /POZASTAVENO/

●Kapitola osmá●

Chvíli jsem na něho zírala s pootevřenou pusou, pak jsem rychle souhlasila a už klidněji za sebou zavřela dveře. Ocitli jsme se na chodbě úplně sami. "Pojď za mnou," řekl a zamířil neznámo kam. Následovala jsem ho. "Mimochodem, jsem Remus," usmál se mile a podal mi ruku. Úsměv jsem mu oplatila. Nehodlám si tu ruku týden mýt. Konečně vím, jak se jmenuje. "Já... já jsem Catherine," podívala jsem se mu do očí. Byly tak krásné. Topila jsem se v nich jako v oceánu. "O co jde?" přerušila jsem ticho. "Chci ti něco ukázat."

Mlčky mě zavedl do knihovny a zamířil k jednomu z regálů. Chvíli se zahmouřenýma očima něco hledal, zatímco já stála u vchodu. Bylo se na co dívat, odsud mi to vyhovovalo. "Tady to je," usmál se najednou a došel ke mně s černou knihou v ruce. "Myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat."

Když jsem si přečetla název knihy, téměř se mi zastavilo srdce. Po těle se mi rozléval horký adrenalin a já byla schopná jen zírat.

Bennetovi: teror, strach a nenávist.

"Jak...?" víc jsem ze sebe nevydala. "Našel jsem to dnes odpoledne. Kluci stále běhají venku, ale já jsem spíš čtenář a básník," zasmál se sladkým hlasem. "Děkuju, vezmu si ji," popadla jsem knihu a otočila se k odchodu. Kolik lidí si četlo o naší rodině? Četl to i on?

"Zastav, Bennetová, ještě se ztratíš. Doprovodím tě."