Probudila jsem se v nějakém pohybujícím se ne moc velkém prostoru a jediné, co jsem slyšela bylo bouchání kovů o kov. Byla tma. Neviděla jsem nic. Když se bedna zastavila, tak se otevřela. Chvíli mi trvalo než jsem zaostřila kvůli světlu. Spatřila jsem nějaké kluky ve věku asi od patnácti do osmnácti. Bála jsem se jich. Podávali mi své ruce, aby mi pomohli vylézt z bedny. Ale pak jsem uviděla jeho a vše mi docvaklo. Jeho ruku jsem však ihned přijala. Když jsem stála na nohách, trochu jsem se oklepala, tak jsem mu ihned padla kolem krku a zašeptala: "Newte".
ČTEŠ
Newte?!
FanfikceProbudila jsme se v nějaké kleci a spatřila ho. Upozornění: Pokud jste nečetli úžasnou knihu Labyrint od Jamese Dashnera anebo neviděli film se stejným názvem, který režíroval Wes Ball a máte to v plánu a nemáte rádi spoilery, tak tento příběh nečtě...
