Newte?!

Polibek

M: Děkuji.

Newt nic neřekl. Místo toho se naklonil blíž ke mně a políbil mě. Když skončila nejmagičtější chvíle mého života, vstala jsem a chystala se na odchod.

N: Ani se nedivím, pokud jsme spolu v minulém životě vážně chodili.

Naposledy jsem se otočila a zašeptala: "Dobrou".

Další den jsem vstala a odešla do jídelny. Sedla jsem si ke stolu vedle Newta.

N: Dobré ráno.

Řekl a políbil mě na tvář.

M: Dobré.
Thomas: Děje se tu něco, o čem nevíme?
N: Nic, co by tě mělo zajímat.
T: Dle mého je to, že chodíš s první holkou, co se tady, kdy objevila, docela důležitá věc.
N: Tommy-
M: Vy jste tak cute.

Oba se na mě udiveně podívali.

M: Jak se dohadujete. A navíc Thomasi, neměli byste za chvilku vyrazit?
T: Kam?
M: Do Labyrintu.
N: Jak víš, že je Tommy běžec?
M: Myslím, že jsi se o tom někdy zmínil.
N: Já myslím, že jsem se o tom určitě nezmínil.
M: Aha, tak nevím. Někdo se o tom zmínil.
N: Aha.

Tak to bylo o fous.

N: Dneska jdu taky do Labyrintu, protože kluci něco našli a já bych to chtěl vidět.
M: Vždyť jsi zraněný! Sotva chodíš. Co když se ti něco stane?
T: Neboj, já ti dám na něj pozor.
M: I tak mi to nepřijde jako dobrý nápad. Navíc, co si tady celý den bez tebe počnu?
N: Myslím si, že Pánvička uvítá společnost v kuchyni, že Pánvičko?
P: Zajisté!
M: A nemůžu s vámi?
N: Víš, co jsme si řekli. Nechci, aby se ti něco stalo.
M: Dobře.

Když kluci odešli, tak jsem se odebrala k Pánvičkovi do kuchyně. S Pánvičkou byla sranda. Takže den strávený krájením zeleniny nebo podáváním věcí byl vlastně docela fajn. Když nadešel čas, kdy by už se měli kluci vrátit, šla jsem čekat před bránu. Většina kluků se už vracela, ale Thomas s Newtem nikde. Byla jsem už hodně netrpělivá. Někdo se však objevil. Když jsem zaostřila, zjistila jsem, že to je Thomas, který podpírá kulhajícího Newta. To nemůžou stihnout. Brána se už zavírala a jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo vběhnout do Labyrintu. A tak se i stalo. Prosprintovala jsem mezi zavírajícími se stěnami.

N: Bezva. Teď jsi se oficiálně zabila, Mads.