JEDINEČNÝ věnováno pro Hanulinnn⏳

5. KAPITOLA: Stěhování a kamarádka

 MAJK-MK, D-DENIS, MA-MAYA

DENÍK MAJKA

Denis to má složité. Nejradši bych ho viděl s jeho rodinou. Musím to prostě nějak vyřešit...

Majk přišel k Denisovi a dal mu pusu. Byla to dlouhá pusa...

DENÍK DENISE

Majk má strašně hezké rty, jeho pusa mi ulevila. Moje nálada se změnila v dobrou. Možná bych ho mohl seznámit s mojí a i zároveň ségřinou kámoškou Mayou.

,,Majku, zítra se můžeme stavit za naší rodinnou kamarádkou Mayou. Se Zayrou je neustále v kontaktu a my se spolu bavíme, je mega v pohodě."

,,Tak jako, jestli s tím nemáš problém, nebo ona, tak můžeme, rád se seznamuji s novými lidmi"

,,Tak zítra. A ještě ti chci nabídnout, jestli se ke mně nechceš přestěhovat. Záleží jen a jen na tobě."

,,S radostí Denisi" a Majk objal pevně Denise.

,,Tak to jsem rád, zítra půjdeme k Mayi a potom k tobě do bytu, aby sis mohl sbalit všechny věci, co chceš mít u sebe"

,,Platí"

Když nastalo ráno, tak Majk šel s Denisem k Mayi a Majk se s Mayou seznámil.

DENÍK MAJKA

Jakmile jsme přijeli k malému rodinnému domu se zahradou a květinami, kde byl i takový středně velký bazén napuštěný vodou, tak mi Denis řekl, že je to dům Mayi. Vešli jsme dovnitř a tam byla poměrně mladá žena. Měla blonďaté vlasy a byla ostříhaná na mikado a měla brýle. Vypadala celkem, že má namalovaný obličej.

Ma: ,,Ahoj Denisi, dlouho jsme se neviděli!"

D: Jsem rád, že tě zase vidím a Denis objal Mayu

Mk: Zdravím.

D: Tohle je můj přítel, Majk.

Ma: Těší mě Majku, já se jmenuji Maya.

Mk: Taky mě těší a Majk s Mayou si podali ruce

Ma: Pojďte dál kluci.

Ma: Dáš si Denisi tvé oblíbené latéčko?

D: Může být.

Ma: A vy Majku? Co si dáte?

Mk: A co máte Mayo?

Ma: Domácí pomerančový džus, citrónovou limču, latéčko, capucino, rozpustné, kakao, čaj...

Mk: Vy toho máte. Tak já ochutnám ten Váš džus Mayo.

Ma: Dobře Majku.

Mk: Můžete mi tykat Mayo, jestli chcete.

Ma: Dobře...tak ahoj Majku

Mk. Ahoj Mayo.

Jakmile Maya odešla, Denis s Majkem si začali povídat. 

D: Že je super?

Mk: Kdo? Jakože Maya?

D: No. Kdo jiný?

Mk: No přeci ty.

D: Ale prosímtě, to si nezasloužím.

Mk: Ale zasloužíš a dal Denisovi pusu.

Ma: Už se to nese kluci.

Mk: Děkuju mockrát Mayo.

D: Taky děkuji.

Ma. Ale, nemáte zač.

D: Mayo? Jak to vypadá s mou ségrou a mámou?

Ma: Zayra se má dobře a tvá mamka si našla chlapa.

D: Tak to jsou obě dobré zprávy, tak to jsem rád.

Ma: Jo jo, já taky.

Mk: Zayra?

D: To je ta moje ségra.

Mk: Aha. Doma to potom probereme, ano?

D: Dobře. 

Jakmile si Majk, Denis a Maya pokecali, tak ti dva potom mířili už přímo do bytu Majka pro věci. 

D: Neměl by si to první oznámit na úřadě?

Mk: Jo, máš pravdu. Tak první jedeme tam. Sice to asi nebude hned, ale věci si k tobě dát můžu. Ten barák jen nechám jako vlastní do doby, co se to nevyřeší, ale budu bydlet u tebe.

D: Jasan. Honem, musíme jet na ten úřad a oznámit, že se stěhuješ.

Jakmile dojeli na úřad, tak začali řešit Majkovo stěhování. Naštěstí narazili zrovna na člověka, který měl dobrou náladu, a tak to bylo celkem rychle za nima. Potom už jen počkali asi týden a už mohl Majk odevzdat klíče od svého starého bytu. Jak se stěhoval, našel starou fotku, oprášil ji od prachu a na fotce byl on, jako malý se svou rodinou. Začal brečet, ale brzy se utišil. Fotku si vzal se sebou do Denisového domu, tedy do svého nového bydliště. Jak vystěhovávali skříň, tak se před tím chvíli muckali a jak se domuckali pokračovali v práci. Skříň byla po Majkově mamince a dědila se už čtyři generace, a tak ji nechtěl vyhazovat, tak si ji dal do svého nového bydliště. Jednou, když šel Denis vyzvednou klíče pro Majka, potkal opět Mayu. Zastavili se spolu na kafčo a ptom šli zase každý po své cestě. Doma se díval Majk na staré rodinné kazety. Byl tam třeba jako dvouletý klučina, který zrovna oslavoval své narozeniny. Zrovna, když to bylo na začátku přišel Denis domů a posadil se vedle Majka a sledoval kazety s ním.

,,Ty si byl roztomilý"

,,No úplně" a Majk se pousmál

,,Samozřejmě si roztomilý i teď a budeš navždy"

,,Díky"

,,No nemáš vůbec zač Majku"¨

,,Ale mám" a lehce políbil Denise

,,No jo, to byli časy, taky mám někde staré videokazety z dětství"

,,Tak se na ně ptom podíveme, co na to říkáš?"

,,Ne, jsou trapné"

,,Nejsou určitě. Všichni jsme byli malé děti."

,,Tak dobře, ale až se dodíveme na to tvoje video z osslavy dvou let"

,,Jasný"