It's not a secret anymore

6. část

O dva dny později

Z POHLEDU KIRY

,,CRRR."
,,Běž tam mami! Ja jsem v županu!" Zakřičela jsem přes náš malý baráček. Přešla jsem přes chodbu v mém, už dávno malém županu, který mi sahal až nad kolena. A v tom se na začátku chdby objevila Amanda.
,,Jé, ahoj. Pojď sem." řekla jsem. Zavřela jsem za námi dveře od mého neuklizeného pokoje a začla si vybírat co na sebe.

Z POHLEDU AMANDY

Automaticky jsem se otočila zády, když se Kira přeslíkala. Snažila jsem se ze všech sil se aspoň na sekundu neotočit.
,,Už dobrý, můžeš se otočit," řekla a já jestě stačila vidět jak si přetahuje tričko přes hlavu. Máme skoro stejnou postavu, takže to bylo podobné jako bych se dívala na sebe. Podobné, ale přitom úplně odlišné. Přestaň! Okřikla jsem sama sebe. Vždyť je to Kira. Ta Kira, kterou znám deset let.

Z druhého pokoje, kde je ložnice paní Fieldsové, Kiřiny matky, se ozvalo zvonění telefonu.
,,Ahoj, Roberte, jsem ráda, že konečně voláš," řekla kiřina máma do telefonu. Robert je otec Kiry, ale skoro se nevídají. ,,Já tady toho mám nad hlavu. Naše povedená dceruška ná před nedávnem řekla, že je bisexuál!" Řekla paní Fieldsová hlasitým šeptm. Kira se na mně podívala a přetočila oči v sloup a poklepala si na čelo. ,,Teď u sebe má tu její nejlepší kamarádku, Amandu. No já je jdu zkontrolovat co tav vůbec dělají, jsou nějak podezřele potichu." dořekla Kiřina matka a blížila se k nám do pokoje.
,,Polib mě!" Křikla šeptem Kira. Ani jsem neměla čas se nad tím zamyslet a už mi přitiskla její rty na mé. Jen obyčejný polibek ve mně dovedl vyvolat tolik pocitů. Dotkla jsem se konečky prstů její hladké tváře a přesně v ten moment se rozletěly dveře. Paní Fieldsová stála jako opařená a viděla jsem jak se jí na čele dělají vrásky. Nevěděla jsem, jestli bych měla něco říct, a tak jsem to radši nechala na Kiře.