It's not a secret anymore

16. část

Z pohledu Kiry

Dveře se otevřely a vykoukla z nich mámina hlava. V obličeji jí šlo vidět upřímné překvapení. Ani vlastně nevím, co jí chci říct. Možná bych se prostě měla procpat dovnitř a zbytek života s ní nepromluvit.
,,Dobrý den, můžeme dál?" přerušila můj tok myšlenek Amanda. Máma bez řečí otevřela dveře dokořán a pustila nás dovnitř.
Všechny tři jsme si sedly do obýváku. Napětí v pokoji by se dalo krájet.
,,Ehm.. No, takže nevím jak začít a tak to prostě řeknu. Doufám, že tě za těch pár dní přešla nenávist k bisexuálům, protože jinak nevidím důvod vracet se sem. Ne, dobře. To by bylo asi trochu moc. Nemůžu pořád být jen u Amandy, takže se sem vracím. A vážně bych ocenila, kdyby sme se o mojí orientaci ani nebavily," tak rychle jsem ze sebe už hodně dlouho něco nevychrlila.
,,Kiro, těchto pár dní jsem opravdu měla čas o tom přemýšlet a nebylo ode mně fér, tě hned odsuzovat. Neříkám, že chápu přitažlivost mezi stejným pohlavím, ale jsem ochotná to příjmout. Protože jsi má dcera," řekla máma a mně se neskutečně ulevilo. Nejenom se můžu vrátit bez obav domů, ale rozhodla se i na tom zapracovat. A to pro mně hodně znamená.
Amanda napjatě sledovala náš rozhovor a teď se usmívala. Očividně byla tak překvapená a potěšena jako já.
,,Díky, mami," řekla jsem a objala ji, což je nezvyklé, protože jsme nikdy k sobě nebyly takhle upřímné.

O chvíli později jsme seděly v jídelně a jedly koláč, který máma zrovna upekla.
,,Víte, že jsem ráda? Že jsi si vybrala, alespoň takovou skvělou dívku jako je Amanda," spustila máma.
Amanda na mně vyjeveně zírala a čekala až k tomu něco řeknu.
Spolkla jsem poslední sousto koláče a řekla: ,,My ale nejsme spolu, mami."
,,Ale prosím tě, Kiro. Ten pohled v Amandiných očích znám. Ještě snad poznám lásku, když ji vidím, ne?" řekla máma a zasmála se.
Jestli jsem si před chvílí myslela, že Amandy vypadá šokovaně, tak pro tenhle výraz neznám slov. Do Amandiných tváří se vehnala červená barva a neřekla ani slovo.
Tak tohle bylo zvláštní, Am se nikdy nečervená. Teda alespoň o tom nevím.
,,Ten koláč byl moc dobrý, mami. My teď půjdeme do mého pokoje," oznámila jsem a Amanda mě následovala.

Z pohledu Amandy

Prosím, že je tohle jenom sen! Tohle se nemůže dít. Poté co řekla Kiřina máma jsem zrudla jako rajče. Tohle se mi nikdy nestává. Kira se mě na to určitě zeptá. Co jí mám asi tak říct?
Zavřela jsem za námi dveře a posadila se na Kiřinu postel.
,,Co se to tam stalo?" zeptala se Kira. Neznělo to nijak podrážděně nebo naštvaně. Jenom byla zvědavá. Měla bych jí říct, jak se poslední dobou cítím v její přítomnosti? Přece jenom o mně nikdy neprojevila značný zájem a teď stojí o Joshe.
,,Nevím," odpověděla jsem jen. Samozřejmě, že vím. Už nějakou dobu se na Kiru dívám jako by spadla z nebe, ale nikdy jsem si nevšimla, jak je to očividné.
,,Nevíš, jo? A co by se teda stalo, kdybych tě teď políbila?" řekla Kira a začla se ke mně nebezpečně přibližovat.