It's not a secret anymore

20. část

Z pohledu Kiry

Hned po ránu jsem se cítila skvěle, zdálo se totiž, že po dlouhé době, mi život nadělil štěstí. Moje máma mě konečně akceptuje, takovou jaká jsem, nebo se alespoň se snaží. A s Amandou bych na tom nemohla být líp. Když jsem s ní byla, tak jsem úplně zapomněla na nějaké rande s Joshem. Kdybych měla srovnat schůzku s Joshem a včerejšek s Amandou, tak bez přemýšlení by to měla Am v kapse.
Ale nechci si takhle vybírat. Nevím jakou bychom s Joshem měli budoucnost. A teď je na mně, jestli se ho ještě rozhodnu kontaktovat.
Oblékla jsem se do černých legín a bílého trička, které bylo pohozené na zemi. Rozhodla jsem se jít navštívit Amandu. Potřebuju totiž zjistit, co mám očekávat od našeho vztahu.
Když se nad tím tak zamyslím, je to tak zvláštní, že ze dne na den, jsme se z kamarádek staly něco jiného. Jenom jeden sebemenší čin, ti může obrátit život naruby. A je to na nás, jestli je to k lepšímu anebo naopak k horšímu.

Za necelou hodinu jsem už seděla u Amandy na kuchyňské lince a čekala, než si domixuje nějaký ovocný nápoj. Vlasy má sepnuté do malého roztomilého drdůlku, který je však trochu rozcuchaný. Opravdu jí to takhle sluší. A když se dívám do jejích krásných hlubokých modrých očí, přísahám, že by se v nich dalo ztratit.
Konečně jsme se posadily ke stolu a nadešel ten správný čas, aby jsme si promluvily. Vždycky jsme s s Am snažily řešit věci narovinu. Myslím ale, že něco takhle důležitého jsme ještě nikdy neprobíraly. Vždycky to zahrnovalo ještě alespoň dalšího člověka, který způsoboval to drama. Jenže teď to bylo všechno jenom o nás.
,,Dřív než začneme, měla bych říct, že se tady včera večer stavil Josh. Myslel si, že tu bydlíš," řekla Amanda s nečitelným výrazem. Mění to ale něco? Proč to říká právě teď? Asi chce být jenom upřímná a chce vidět, jestli on změní naše, nebo spíše moje, rozhodnutí.
,,Co chtěl?" zeptala jsem se trošku překvapeně.
,,Nevím. Mělo to být asi nějaké romantické překvapení. Každopádně chtěl vědět, kde bydlíš, ale to jsem mu radši neříkala," řekla Am a vypadala, že se jí trochu zmocňuje žárlivost. Ale jen do té míry, kdy je to roztomilé. Donutilo mě to se usmát.
,,Proč se usmíváš?" zeptala se Amanda. Ta otázka mě jenom přiměla usmát se ještě víc. Am se naopak zamračila.
,,To nic, ale předpokládám, že je to dobře, že si mu neřekla, kde bydlím. Dost o Joshovi, jsme tady, abychom vyřešily nás dvě," řekla jsem, protože už chcí mít tenhle rozhovor za sebou.
,,Ze včerejška na dnešek jsem skoro ani nezamhouřila oči, protože jsem si pořád musela v hlavě přemítat, co se mezi námi stalo. Chvíli jsem se dokonce musela přesvědčovat, jestli to bylo vůbec skutečné," Amanda se do toho pustila po hlavě. Bylo vidět, že je trochu nervózní, ale to i já začala být. Amanda si nervózně hrála s prsty u rukou, které měla položené na stole před sebou. Položila jsem moje ruce na její. Nevím koho to mělo uklidnit víc, jestli mě nebo Amandu, ale já ten dotyk potřebovala.
,,Myslím, že bysme tomu měly dát šanci. Jestli je to, to co chceš. Protože tebe mám teď plnou hlavu a potřebuju vědět, jak by to fungovalo, kdyby jsme nebyly jenom kamarádky," řekla jsem.
Amanda se trochu uvolnila a zdálo se, že je ráda. Obě tomu chceme dát šanci.
,,A co Josh?" zeptala se. Vím, že téhle otázce jsem se nemohla vyhnout. Přece jsem o něm ještě nedávno uplně básnila jako nějaká mala zamilovaná holka.
,,Nevím, ale ten tu teď není. Řešíme nás, ne jeho. Oblíbila jsem si ho, ale zřejmě ne více, než tebe," řekla jsem popravdě.
,,Takže to znamená, že tě teď můžu políbit?" zeptala se s nadějí a vtipem v hlase. Zasmála jsem se a vyšla vstříc jejímu polibku. Ucítila jsem její rty na mých a málem se rozplynula. Byl to krásný moment, dokud jsme kousek od nás neslyšely hlas Amandiného bratra Paula: ,,No to mě podrž!"