It's not a secret anymore

11. Část

Z pohledu Amandy
Nemám ponětí jak jsem se sem dostala, ale právě jsem se probudila ve své posteli. Rodiče jsou naštěstí na služební cestě, takže se nemusím bát, že by mě viděli takhle.
Promnula jsem si oči, abych se porozhlédla kde je Kira. Neviděla jsem ji na mém gauči. Tak kde sakra je?
Mám hlavu jako střep a strašně sucho v puse. Musí se jít napít vody. Vstala jsem z postele a o něco zakopla. Zavrávorala jsem, ale na nohách jsem se udržela.
,,Au! Koukej na cestu, Am," řekla Kira, která ležela na zemi hned vedle mé postele. Jak jsem ji mohla přehlídnout.
Nechala jsem ji ležet a šla se napít. Myslím, že jsem ještě pořádně nevystřízlivěla. Vypila jsem tři sklenice vody zamířila zpátky za Kirou. Byla na tom daleko líp než já.
,,Jak jsme se sem dostaly?" Zeptala jsem se jí.
Zasmála se. ,,Ani se ti nedivím, že si to nepamatuješ. Byla si totálně na šrot. Nemohla si ani chodit po svých. Vzaly jsme si taxíka, kterého potom zaplatil Josh," řekla. OMG. Zase on? To je skvělý. Snad s náma nejel alespoň Stan. Nebo Steve, kdoví jak se jmenoval.
,,No a potom tě vynesl sem," pokračovala. ,,Ale ten jeho kamarád nejel protože si ho prý naštvala tím, že si byla pak s dalšíma šesti klukama." Hned jak to dořekla, tak vybuchla smíchy.
Já se nesmála. Jen jsem tomu nemohla uvěřit. Já s šesti klukama a plus Stan? To nějak nehraje, když jediná osoba, o kterou bych měla zájem, sedí jen kousek ode mně.
,,Nevěděla jsem, že to umíš rozjet až tak moc." Další výbuch smíchu. ,,Steve ti to prý počítal. Myslím, že ses mu fakt líbila. I když teď už asi změnil názor."
,,Vidím, že jsem tě pobavila. Ale pro mně to není tak vtipné. Já si ani těch šest kluků nepamatuju. Nemám tušení jak se jmenovali nebo jak vůbec vypadali," řekla jsem a plácla sebou na postel.
,,Posuň se. Ta zem je strašně tvrdá." Řekla Kira a vlezla si za mnou do postele.
Jedna půlka mně byla ráda, že vedle mně bude ležet. Ale ta druhá křičela, že to vůbec není dobrý nápad.
Srdce mi začlo bušit víc než je normální. Obzvlášť když jsme se dotýkaly nohama i rukama.
,,Jsem ráda, že jsem nebyla tak opilá jako ty. Jinak bych si nepamatovala jak skvělé to bylo s Joshem!" řekla a začla mi všechno detailně popisovat.
Několikrát jsem protočila oči. A poslouchala jen proto, aby nebylo nápadné to, že mě to nezajímá. Vždycky jsem totiž naslouchala, ať šlo o kluka nebo holku. Ale teď se musím přemáhat, abych to vydržela. Ne že bych žárlila. To vůbec. Spíš jen... Prostě to nechci slyšet.