It's not a secret anymore

15. část

Z pohledu Kiry
Na druhý den jsem nemohla přestat myslet na včerejší rande s Joshem. Choval se celou dobu fakt mile a byl vtipný. Těším se na to, jak se to mezi námi bude vyvýjet.
,,Nemyslíš, že je čas se ozvat tvý mámě?" zeptala se Amanda, zatímco připravovala večeři.
,,Však ví, že jsem tady. A zatím se ani neozvala, takže je jí asi jedno, že nejsem doma," řekla jsem a pozorovala Amandu jak míchá na pánvi vajíčka.
,,Určitě není, konec konců jsi její dcera. Nechceš se tam dneska zastavit? Nebo alespoň zavolat?" zeptala se.
,,Asi máš pravdu. Stejně tady nemůžu být navždycky. Dřív nebo pozdeji by mě tvoji rodiče vyhodili. Hlavně tvoje máma mě nesnáší." Všechny vzpomínky na včerejšek se vytratily a nahradila je pochmurná nálada.
,,Nechci, aby to vyznělo tak, že nejsem ráda, že si tady. Mamka určitě brzo příjde k rozumu a přehodnotí to, co říkala před pár dny," řekla Am a usmála se na mně.
Ten úsměv jí sluší.
Otočila se zpátky ke sporáku a věnovala se připravování naší večeře.
Amanda je opravdu krásná, nechápu, proč nemá kluka. Prohlédla jsem si její postavu ze zadu. Kdyby nebyla moje nejlepší kamarádka.. Kdyby nebyla moje nejlepší kamarádka, tak co?!
,,Am?"
,,Mhm?" zamumlala, ale zůstala čelem ke sporáku.
,,Proč vlastně nemáš kluka?" zeptala jsem se.
Rozdělila porci vajíček na dvě, jeden mi podala a posadila se vedle mně.
,,Ani vlastně nevím, nikoho nehledám. Stačila mi ta dramata s Jonasem loni, natož tak se otravovat s někým jiným. Stačí, že mám teď na krku tebe," řekla a šťouchla do mně. Obě jsme se zasmály.
,,To je fakt, Jonas byl hajzl. Ještě že mám víc na výběr. Kluci dokážou být vážně kreténi."

,,Paule! Jdeme s Kirou ven!" zakřičela Amanda směrem k pokoji jejího bratra, pro případ, že by se po ní rodiče sháněli.
,,Rozmyslela jsem si to," řekla jsem v půli cesty k mému domu.
,,Ne, nerozmyslela," řekla Am.
Povzdychla jsem, ale sama dost dobře věděla, že je tohle nutné.
Přišly jsme k domu a dřív než jsem mohla mít další námitky, Amanda zazvonila.