bez smyslu

1.kapitola: příšerný den 2.část

Neochotně jsem se zvedla a vypla uřvaný budík,jenž ukazoval třičtvrtě na 6. Zalezla jsem pod růžovou deku s kaktusy a zavřela oči. Po chvíli jsem vstala, abych nezaspala, ale když jsem se podívala na budík zjistila jsem, že právě to se stalo. Bylo půl 7. „ a to je důkaz toho jak jsou moje sny přesný” řekla jsem naštvaně a začala si česat vlasy. Udělala jsem si culík,hodila jsem na sebe to první co jsem našla, snědla jsem ovesnou kaši ze včerejška, rozloučila se s dixinkou a se  zpožděním  jsem vyrazila do školy. Když jsem přišla, byla samozřejmě zamklá šatna protože šatnář Milan Robot má ve zvyku zamykat přesně v 7:25. Bylo 7:26 ... Kopla jsem boty do šatny a v černých kotníčkových ponožkách vystřelila do třídy matematiky.  Je čtvrtek takže... Jo při mým štěstí už má Tedková opravený tématický. Tedková je učitelka matiky, co nosí téměř každý den černé ryfle s vínovým trikem, má krátké tmavé vlasy za ušima a je známá svým oblíbeným slovem ”souhlasí?” které říká skoro pořád. Ale mám ji celkem ráda protože je jediná učitelka na téhle škole, co mě opravdu něco naučila. Přiběhla jsem za zvonění ale Tedková stejně nechodí včas. Když se po asi 5-ti minutách uráčila přijít, nesla v rukou tématické práce. „ to je v háji” řekla jsem aniž bych si uvědomovala že mě nejspíš slyšela. Vím že to může znít jako bych byla největší šprtka ale když jsem mou práci viděla, hnaly se mi slzy do očí. Dostala jsem dvojku. O jeden jediný bod. Mohla jsem mít trojku. Bylo to tak smutné kvůli tomu, jaké blbosti jsem do nejdůležitější písemky za pololetí napsala. 0,75l = 1/4hl. Jo určitě... Zbytek hodiny jsem zkoumala chyby a meditovala nad tím jak mě mohli vůbec napadnout. Mezitím Tedková mlela cosi o selském rozumu.
Konečně zazvonilo a se slovy „hodinu končí učitel, ne vy” zkončila hodina.