bez smyslu

3.kapitola: konečně víkend 2. část

Dnes mě nevzbudil budík, ani rodiče ale zpívající ptáci. Po chvíli už mě štvaly, vstala jsem z postele zařvala„ držte tlamy!" , zavřela okno a lehla jsem zpět do postele.
Věděla jsem že mě čeká dost příšernej den. Dnes se měl totiž konat pohádkový les. Nechtěla jsem tam. Budu si muset hrát s otravnými dětmi a pak hrát "dokonalé" divadlo. Jo a co jiného bych mohla hrát než ježibabu...
Moje sestra hraje kokošničky- ty co zpívají ach ty váňo Ivane...
Když jsem přišla na místo, převlekla jsem se a namalovala si pusu a oči černým pastelem. Natupírovala jsem si vlasy ale po chvíli zase splihly. Potom jsem měla dost času, tak jsem pomáhala karádce s dílmičkou. Já jsem měla chystat hry, což bylo pěkně blbý, protože stěží chytnu balón. Ale šlo to. Většinu her děti sice vůbec nepochopily, ale niak moc jsem se neztrapnila. Pak jsme hráli divadlo.
„Kdo mi to tu loupe perníček???"
Bylo to trapný, krátký a nudný.
Převlekla jsem se zpátky do normálního oblečení a hrála jsem schovku. Potom jsem se houpala na houpačce. V tom přišel jeden kluk z tábora - náš největší táborový nepřítel.
Když jsem ho nechtěla pustit na houpačku začal mi sedat na klín. „ tak já radši půjdu" řekla jsem a zmizela. V podstatě tím docílil toho co chtěl a nemyslím že by byl schopen si na mě sednou ale nechtěla jsem to riskovat.
Potom jsme šli domů. Bolely mě nohy protože jsem celou dobu chodila bosky. Au,i teď mi připadá jako by prošly mlínkem na maso. Tím můj víkend končí. Nenachystala jsem se na podnělí a pochybuju že se nachystám. Kdyby se mi náhodou podařilo se zvednout, půjdu se maximálně napít. Je 19: 39 ale i tak váma sobě přeju dobrou noc.