bez smyslu

7.kapitola: jsem slepá

Dnes, když jsem šla do školy, uviděla jsem Pilinu a Blatoucha (spolužáci), kteří jeli na longboardech. A přitom se drželi nějaké holčičky, která je táhla.
„ jejda chudák dítě, nechte ji být” řekla jsem jim. No a po chvíli jsem se dozvěděla, že je to kluk.
Wow trapas, a to jsem ani nedošla do školy.
V matice byla nuda, v češtině byla nuda, ve fyzice byla nuda a v hudebce byla taková nuda, že jsem se s Kate fotila a dívaly jsme se na instagram. A potom, když jsme začali zpívat, učily jsme se přírodopis. A to tak, že jsme zpívaly dané učivo, spolu z písní. „List sloužíí k fotosyntézéééé...”
A potom byl přírodopis.
Když přišla učitelka, cosi mlela. Po chvíli se podívala na Susan a řekla jí „zase mi bude volat maminka???” po této větě se na jejím obličeji oběvil šťastný až sfetovaný výraz a její vytlemená tlama jako by se radovala s toho, jak ji právě setřela. Nevím vůbec o čem se bavili. Pak jsme psaly test, v němž byla samozřejmě polovina věcí, co nám neříkala.
V těláku jsem si s Kate povídala o Harrym. Víte Kate je totiž blázen do Harryho Pottera. A to hodně. Na světle má napsáno lumos a nox, všude kreslí relikvie, nedivila bych se, kdyby měla na kohoutku napsáno aquamenti a fimreo. Pořád o tom mluví a já polovině z toho nerozumím, protože jsem viděla jenom film.
Naše konverzace byla ale zajímavá.
Ze školy jsem šla s Anetkou. Cestou jsme potkali Douška a Nejara. Nejar mluvil o tom že na Přeleželovou pošle krtky, protože měl vyplej mobil a ona mu ho zapla a řekla že byl zaplej. Řešili jsme kde sehnat krtky. „Tak oni bývají na poli takový ty hromádky” řekla jsem. „ no jo ale jak ho chceš od tamdud dostat?” „ hmmm tak ven já nevím dýmovnici a vykouři ty krtky” řekla jsem a po chvíli mi došlo jak vtipně to znělo. Chvíli jsme se ještě smáli ( asi 20 min.) a pak jsme se s nimi rozloučily „ nezapomeňte vykouřit krtky!!!”
Doma jsem si četla svou oblíbenou knihu a po chvíli přijela mamka, což znemožňovalo můj plán - jít s Májou ven. Asi o třičtvrtě na šest jsem mamku překecala abychohla jít alespoň s Dixinkou. Dlouho jsem s ní nikam nešla. Cestou jsem se stavila do obchodu pro nanuk. A když jsem seděla před obchodem někdo mi řekl „zdár” kdo to do háje je??? „počkej!” „já jsem tě skoro nepoznala nemám brýle takže nevidím ani na dva metry.” řekla jsem. Byl to jeden bývalý spolužák. Vlastně bylo těžké ho poznat i z blízka. A to jsem ho neviděla jen dva roky...
Když jsem přišla domů, umyla jsem si vlasy, a šla si lehnout. Byla jsem unavená. Nad ničím jsem nepřemýšlela a rychle usnula.